Ví, jak dlouho jsme zvyklí spát, kolik času věnujeme dívání se na televizi, čtení časopisů, cvičení, posezení s přáteli, práci. Nejlépe zná, jaké je naše oblíbené jídlo, kolik ho asi sníme a jestli zbyde... Už vám to něco říká? Ví, kam chodíme na procházku nejraději a kdy je čas oběda.

Rozveseluje nás, když jsme smutní, hlídá nás, když spíme a za každé situace je to náš nejlepší přítel... Ano, mluvím o našich čtyřnohých kamarádech psech :-) nebo i kočkách, ale ty nejsou tak vnímavé, ty nás nejlépe zahřejí kožíškem v posteli, zavrní nám do ucha a packou nás pošťouchnou. Právě tito naši malí kamárádi o nás ví všechno, znají naše přátele, náš byt nebo dům a zahradu. Jsou to oni, se kterými se zdravíme každý den a ať chceme nebo ne, nevymluvíme se jim, že na procházku nejdeme, protože nemáme náladu. Můžeme jim říct všechno, od zážitků ve škole, v práci nebo jen venku, na nákupech a v kině, a oni poslouchají, dívají se na nás pozorně a nikdy nic nenamítají. Jak by také mohli, že? O nikom nemůžeme říct, že nás tak dobře zná, troufám si říct, že ani o svém příteli, přítelkyni, neboť jsou tu jisté věci, které zná jen náš čtyřnohý, který je s námi pořád.

Je mi tedy moc líto, když ve zprávách vidím, jak někdo pohodí štěnátka v lese, nebo tam přiváže svého psa a nechá ho napospas svému osudu, bolí mě vidět, kolik lidí takto zachází se svými zvířaty. Protože jsou to němé tváře, za nic nemůžou a boužel nám to nemohou říct. Jsou to nevinná zvířata a i ten nejzlejší pes se to někde musel naučit, pochytit to a vštípit si, že lidé na něj byli zlí a tak je teď zlý on. Bohužel se stává, že ten pes to má v genech, v povaze, ale už mnohokrát jsem viděla, jak se takoví psi láskou ze strany lidí dokázali své zloby zbaví. 

Prosím vás, buďte na své miláčky hodní, vždyť to oni tu pro vás pořád jsou :-) a pamatujte, oni si to budou pamatovat, až bude nejhůř a někdo vás přepadne v parku, pomohou vám.. Tedy nejspíš když nemáte malého pejska, který není ani vidět. Ale i ten se pokusí :-)