Pamatuji si, co jsem dělala tou dobou, když umíral. Jela jsem v noci z práce a ve sluchátkách mi zněly mé oblíbené písničky jako "In the arms of the angel" z filmu Město andělů či "Love is all" od Marca Anthonia. Docela jsem proto myslela na anděly, nebe a lásku. Alespoň, že tak. Ještě několik dní poté, co jsem se dozvěděla, že zemřel, jsem na něj sice hodně myslela, ale nějak mi to pořád nedocházelo. Ale pak to najednou přišlo. Nevím, jaký podnět přesně to způsobil, ale najednou jsem ucítila, jak se mi do očí derou slzy. A pak už jsem jen seděla u počítače a hltala každou zmínku o něm, každé video, každou písničku, rozhovor, fotku... A strašně moc jsem plakala. Každou volnou chvíli jsem ho poznávala a zlobila se sama na sebe, že jsem to neudělala už dřív. Jenže, všechno má svůj čas... Nemůžeme vědět všechno na světě. Ale můžeme se učit...

Otevřel se mi zcela nový svět. Michaelovi patří mé první ranní myšlenky, často se probouzím a v očích mám slzy. A je tím, na koho myslím, když usínám. Někdy se v noci probudím a v hlavě mi zní jeho hudba. Vidím ho všude a v lidech okolo hledám jakýkoliv náznak toho, že na něj taky myslí. Samotnou mě ale velice překvapuje, jak hluboce se mě jeho smrt dotkla. Stále tomu úplně nerozumím. Takové city jsem totiž nečekala v souvislosti s člověkem, kterého jsem vlastně vůbec neznala.

Opravdu totiž nemohu říct, že bych byla v minulosti jeho fanynka. Vůbec ne. Tak nějak jsem ho registrovala. Měla jsem ráda jeho písničky. Všechny, které jsem slyšela, se mi líbily a ráda jsem je poslouchala. Vzpomínám, jak jsme si je pouštěli na škole v přírodě, když jsem byla malá. A když jsem nějakou slyšela v rádiu, vždy mě rozveselila. Bohužel se pak hrály tak málo, že jsem téměř zapomněla, stejně jako možná většina lidí. Mé srdce pak patřilo jiné hudební skupině a krom toho bylo na světě tolik nádherné hudby, že jsem nevěděla, co poslouchat dřív. S  jeho smrtí mi však došlo, že odešel někdo skutečně vyjímečný. Teď, když tu není, zůstala prázdnota v srdcích velkého množství lidí. Svět se na chvíli zastavil a já to pocítila také.

Zatoužila jsem po tom připomenout si tohoto člověka a objevila jsem něco, co mě k němu připoutalo stejně jako miliony jiných lidí, kteří ho celý jeho život obdivovali. Zasáhla mě magie jeho osobnosti a já se změnila. Nejdříve jsem zjistila, že má obrovské množství nádherných písní, které jsem nikdy předtím neslyšela. A poté jsem užasla nad tím, jaký to byl neskutečně hodný, laskavý člověk a mnohadimenzionální umělec.

Vždy byl originální, vždy byl před ostatními, jeho talent byl neskutečný a jeho preciznost udivující. Dá se říci, že za všechno, co kdy vytvořil, dostal nějaké ocenění nebo byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Na světě nikdo nikdy nedostal tolik ocenění, jako on! Jeho osobnost byla zcela jedinečná. Byl moudrý, ale přitom si dokázal uchovat dětský pohled na svět, radost a zvídavost ve svém srdci. Několikrát byl nominován na Nobelovu cenu míru.

Musel mít obrovské charisma a velice silnou auru, protože všude, kde se objevil, lidé byli zcela zmagnetizovaní jeho energií. Krásně to popisuje jeden z jeho přátel, Uri Geller: "Když potkáte Michael Jacksona, budete na něj hledět, pak uděláte krok zpátky a vaše tělo se zmrazí. Všichni dělají to samé - fanoušci, celebrity, žurnalisté, děti, číšníci, ministři, bodyguardi... Nejdříve se podíváte. Michael má ten nejpoutavější zjev ze všech lidí, které jsem kdy viděl. Není to ale jen jeho tvář a šaty. Je to jeho aura. Pak k němu začnete jít. Instinktivně. Uděláte krok nebo dva a znovu se zmrazíte. Je to jako být zasažen vlnou uvědomění, nejdřív jdete dopředu a pak se bojíte pokračovat... ´Oh můj Bože, to je Michael Jackson.´

     

Kdekoliv byl, vše se točilo okolo něj, lidé (i kolegové a přátelé) mu aplaudovali ve stoje a po tvářích jim tekli slzy. 1984: www.youtube.com/watch , 1986: www.youtube.com/watch 1989: www.youtube.com/watch , 1993: www.youtube.com/watch , www.youtube.com/watch , www.youtube.com/watch 1996: www.youtube.com/watch , 1999: www.youtube.com/watch , 2002: www.youtube.com/watch , www.youtube.com/watch 2003, :www.youtube.com/watch , 2006: www.youtube.com/watch apod.

Marierose T. z Kypru píše o svém zážitku z World Music Awards 15.11.2006, kde Michaela viděla:

"Když přišel na pódium, byl plný lásky. Tu lásku jste mohli vidět i přesto, že jste stáli 100 metrů od něj. V některých okamžicích měl v očích slzy a nemohl zpívat. My jsme plakali a byli jsme tím dojatí. Šíleně jsme křičeli, nenechali jsme ho ani zpívat, prostě nemohl. Bylo to úžasné.

To, co si přál, bylo milovat a být milován. Užíval si to. Kdo z nás si to nepřeje? Měl moc rád své fanoušky, velice si jich vážil. Nikdy před nimi nedal najevo, že ho obtěžují, ale vždy se jim snažil vyjít vstříc a být s nimi co nejvíce v kontaktu. Věděl totiž, že bez nich by byla jeho práce marná. Vše, co dělal, dělal pro ostatní. A sám žil z procesu tvoření a z lásky, kterou mu jeho fanoušci neustále dávali.

 

"Jsem tady, abych zpíval. Tímto životu přispívám, tím, že dělám to co dělám a vkládám do toho své srdce. Cokoliv dobrého můžu učinit, udělám to. Miluju lidi a hrozně rád je dělám šťastné."   M.J.

"Pro mě není nic důležitějšího, než snažit se dávat lidem štěstí, zkusit je osvobodit od jejich problémů a ulehčit jim jejich úděl. Chci, aby na konci mého představení říkali: ,Bylo to úžasné, chci jít znovu. Moc jsem si to užil.´To je všechno, o co mi jde." M.J.

"Jen doufám, že jednoho dne mě lidi uvidí takového, jaký jsem. Jako milujícího a mírumilovného muže, který chce dělat nezapomenutelné písničky a film, víš, to je všechno, co chci dělat. Chtěl bych být světu radostí."     M.J.

.

"Jsem přesvědčen, že veřejně vystupující umělci se mají snažit být silnými osobnostmi, aby dávali příklad svým divákům. Je úžasné, co člověk dokáže, když o to usiluje." M.J.

"Jsem pyšný na to, že jsem pomohl otevřít různé dveře. Všechna ta turné, cestování po světě – vidíte, jaký vliv hudba má. Když se rozhlédnete z pódia na stadion, kam až dohlédnete vidíte lidi. Je to ten nejnádhernější pocit, ale přichází s bolestí. Stojí za tím hodně bolesti."  M.J.

Neznám nikoho jeho velikosti, kdo by vydržel být desítky let pronásledován na každém kroku, a přitom zůstal s úsměvem na rtech a vřelostí v srdci. Kdo by na slova "I love you" odpovídal "I love you more" a myslel to naprosto upřímně.

"Kolik jiných lidí, teď nebo kdykoliv jindy v historii, mělo takové charisma a sílu měnit lidské životy jen jediným úsměvem? Nabízet požehnání a dělat lidi šťastnými?" říká o Michaelovi Uri Geller

                 

"Mým snem od dětství bylo spojovat lidi z celého světa pomocí lásky a hudby. Stále ještě dostávám husí hůži, když zaslechnu Beatles zpívat All You Need Is Love. Vždy jsem si přál, aby se tahle píseň stala světovou hymnou." M.J.

Michael Jackson byl fenomenální umělec, který byl mnohými bezvýhradně milován a jinými zůstal zcela nepochopen. No, bohužel u umělců a lidí s jakýmkoliv specifickým talentem se to stává často, vnímají svět a život tak nějak jinak..... Trefně to vyjádřila jeho bývalá manželka Lisa Marie: "Michael byl hodný, ale žít se s ním prostě nedalo." Nebyl dokonalý a udělal v životě spoustu chyb, tak jako to děláme my všichni.

Kdo z nás by však vydržel jeho život (zpíval a vystupoval se svými sourozenci už od pěti let)? A tak se snažil vrátit si to své ztracené dětství zpět, proto tolik miloval a obdivoval děti. Věřil, že to oni jsou budoucnoust, to oni dokáží změnit svět k lepšímu. Protože jejich srdce jsou čistá a nezatížená předsudky dospělých. Pro dítě v sobě vybudoval Neverland, místo, kde se plní sny a kam mohl přijít kdokoliv, kdo si chtěl hrát.

Jeho život byl plný bolesti, jak psychické, tak fyzické. Léta trpěl po těžkých popáleninách, které utrpěl v 80. letech a nemocí vitiligo, která ničí pigmentové buňky v těle - to proto se změnila barva jeho kůže, to proto se chránil deštníky (v pozdější době byl kompletně alergický na sluneční paprsky).

Přesto všechno rozdával sám sebe ostatním. Dal lidem celý svůj život, nikdy mu nebylo dopřáno skutečné soukromí a normální prožívání zcela obyčejných věcí.  Žil tak, jak nejlépe uměl a byl vděčný za možnost projevit umění, které skrze něj přicházelo. Cítil energii a slyšel hudbu ve všech a ve všem. Věděl, že je jen božím nástrojem, který pomáhá toto všechno předat ostatním.

" Michael byl muž nepřipravený na život, protože jeho životem byla hudba. On nechodil, ale tancoval. Nemluvil, jen zpíval." Paul McCartney

"Často  z legrace říkám, že jsem nikdy nikoho nežádal o to, abych mohl zpívat a tancovat. Ale ona je to pravda. Když otevřu ústa, vychází hudba. Cítím se touhle schopností poctěný. Každý den za to děkuji Bohu. Sanžím se kultivovat to, co mi On dal. Cítím, že jsem veden k tomu dělat to, co dělám." M.J.

"Nikdy jsem nestudoval tanec. Vycházelo to ze mě přirozeně. Pořád jsem tancoval, když jsem byl malý. Nikdo mě nemohl uklidnit. Je to jako přirozený instinkt."  M.J.

Jeho maminka vzpomíná, že poprvé ho viděla tancovat, když mu byl rok a půl - pohyboval se do rytmu pračky.

     

Z jeho knihy Dancing the dream:

"Vědomí vyjadřuje samo sebe skrze tvoření. Svět, ve kterém žijeme, je tanec stvořitele. Tanečníci přichází a odchází jako mrknutí oka, ale tanec žije dál. Častokrát, když tančím, cítím se dotčen něčím posvátným. V těchno chvílích cítím, že se můj duch vznese a stane se jednotný se vším, co existuje. Stávám se hvězdami a měsícem. Stávám se milencem i milovaným. Stávám se vítězem i vítězstvím. Stávám se pánem i otrokem. Stávám se zpěvákem i písní. Stávám se vědoucím i poznaným. Tančím dále a...to je ten nekonečný tanec stvoření. Stvořitel a dílo splynou do jednoty radosti. Tančím dál a dál..., tančím, dokud zde nezůstane pouze...tanec."

Z jeho knihy Moonwalk:

"Člověk si přeje, aby se ho dotkal pravda a aby ji mohl interpretovat tak, že bude schopen vyjádřit, co cítí a prožívá, ať už je to beznaděj nebo radost - a vyjádřit to způsobem, který přidá životu další smysl a dotkne se snad i ostatních. 

To je umění ve své nejvyšší podobě. Tyhle momenty osvícení jsou důvodem, pro co žiji."