Setkání se smrtí není příjemné, rozvrací dosavadní způsob života. Ale také přináší nový pohled na život.                           

Dřív jsem věřila, že všechno vždycky nějak dobře dopadne, i přes to, že třeba neudělám všechno, co je v mých silách, abych to změnila. Mýlila jsem se. Jsou skutečnosti, před kterými jsem před tím zavírala oči a doufala, že se nestanou.

Před pár dny tomu bylo 10 let, co jsem ztratila jsem nejdůležitějšího člověka v mém životě, svojí maminku. Nikdy bych nevěřila, že to budu schopná zvládnout. Prošla jsem si všemi fázemi smutku přesně tak, jak je to popsáno v psychologické literatuře. Neřekla jsem o tom skoro nikomu, plné dva roky jsem nebyla schopná o tom vůbec promluvit (v dopisech mi to ale problémy nedělalo). Normálně jsem chodila do školy a dělala, jako že je vše v pořádku, usmívala se. Nikdy dřív jsem se neuměla svěřovat se svými problémy a starostmi. A i teď jsem měla pocit, že lidé by nevěděli, jak reagovat a tím by mi ještě přitížili. Ale doma, o samotě, jsem plakala. Co mě však utěšovalo, byly knihy a  hudba. Přečetla jsoem veliké množství knih o smrti a o životě a poslouchala písně o naději.

Po těch dvou letech mě opustila i moje babička. Pár měsíců před maturitou. Cítila jsem, že jsem se změnila. Přestala jsem se zabývat malichenostmi, shomažďovat věci a mnohem více se zaměřila na hodnoty, pocity, vztahy...

Většina lidí chtěla rychle dospět, ale já jsem už jako malá měla ráda každý rok svého života úplně nejvíc a rozhodně jsem do dospělosti nespěchala. Jako bych věděla, kolik bolesti s sebou přinese. Užívala jsem si každičkého dne a viděla jsem, že život stejně utíká rychle, tak kam se hnát.

 To, co mi dává naději a to, v co doufám, nádherně vystihují následující slova. Jsou z knihy, která se buď celá nebo jen její část jmenuje Odhalení (přeci jen jsem si to opisovala před cca 10 lety, tak už si to úplně nepamatuju...)

Jaké pocity provázejí umírání

Vaše tělo ochabne. Vaše srdce se zastaví. Žádný vzduch už neproudí dovnitř ani ven. Ztrácíte zrak, cit i schopnost pohybu. Schopnost slyšet odchází jako poslední. Vaše identita mizí. Ono "já", kterým jste byli, zůstává vzpomínkou. V okamžiku smrti necítíte žádnou bolest. Jen mírumilovný klid...pokoj...mír. Ale existujete stále. Je snadné nedýchat. Ve skutečnosti je to snažší, pohodlnější a mnohem přirozenější než dýchání. Největším překvapením bývá pro většinu lidí to, že smrtí nic nekončí. Ať nastoupí temnota, světlo nebo nějaký úkaz, ať je to pozitivní nebo negativní či něco mezi, očekávané nebo neočekávané, největším překvapením bývá, že jste to stále vy. Stále přemýšlíte, stále si pamatujete, vidíte, slyšíte, hýbete se, stále se můžete přít, uvažovat, cítit, ptát se, vyprávět vtipy - pokud chcete.

Stále jste živí, velice živí. Ve skutečnosti jste po smrti živější, než jste kdy od narození byli. Jen způsob je odlišný. odlišný tím, že nenosíte hmotné tělo, které propouštělo a zesilovalo všemožné vjemy, na které jste dříve pohlíželi jako na jediné platné znaky toho, co je podstatou života. Jestliž ečekáte umírání, když umíráte, bedete zklamáni. Jediné, co s vámi umírání udělá, je to, že vám pomůže prohlédnout, shodit slupku a odložit "krunýř", který jste předtím nosili. Když umíráte, ztrácíte své tělo. To je něco, co nosíte, protože život na Zemi je nekonečně smysluplnější a jste mu blíž, když jste uzavřeni do jeho obalu a podřízeni jeho pravidlům.

V okamžiku smrti dochází k energetickému kroku o stupínek víš, rychlost se zvýší, jako byste vybrovali rychleji než předtím. Použijeme-li jako analogii rádio, tento energetický krok se dá přirovnat k situaci, kdy prožijete celý svůj život na určité rádiové frekvenci, když zničehonic někdo nebo něco otočí stupnicí. To otočení vás přesune na jinou, vyšší vlnovou délku. Původní frekvence, na které jste existovali, je tam stále. Nezměnila se. Všechno je stejné, jako to bylo. Jen vy jste se změnili, jen vy jste se zrychlili, abyste mohle postoupit na další rádiovou frekvenci na stupnici. Podle vaší rychlosti vibrace zapadnete na své místo na stupnici. Nemůžete navždy dlít někde, kam nepatříte.

Při umírání měníte frekvence. Přepínáte na život na jiné vlnové délce. Stále jste bodem na stupnici, jen jste se posunuli o stupínek či dva výš nebo níž. Když umíráte, nezemřete. Dojde k posunu ve vašem vědomí a vaší rychlosti vybrace. Smrt není nic víc než ... posun.

Tak tomuhle se snažím věřit...Celým svým srdcem.