Největšího pokroku lidstvo dosáhne tehdy, když dojde (individuálně i kolektivně) k pochopení rozdílu mezi instinktem a intuicí, když přestane hovořit a začne naslouchat, když přestane reagovat instinktivně a začne jednat tvůrčím způsobem. Největším krokem vpřed, který bychom mohli učinit, abychom transformovali minulost a vytvořili podmínky pro příznivou budoucnost, je méně se bát a více milovat. Budeme-li se více milovat, zrušíme minulost a budeme hovořit přímo s přítomností.

Láska je naší nejpřímnější cestou k emoční a duchovní svobodě. Tato láska musí být nepodmíněná, což znamená být trpělivá, uvolněná a osvobozená od všech očekávání. V nepodmíněné lásce není nic emočního. Velice často soustřeďujeme veškerou svou lásku na několik vybraných objektů a naopak jsme žárliví a objevuje se v nás pocit vlastnění, jestliže máme pocit, že naše přežití závisí na nich.

Musíme milovat svobodněji, bez ohledu na zřetele osobního zisku nebo ztráty, s přesvědčením, že energie, které vysíláme, se nám v hojnosti vrátí.

Když zažijeme hojnost lásky, která k nám přichází z Božské mysli z Vesmíru, jsme schopni odložit stranou starosti o to, co si o nás myslí ostatní, právě tak, jako dát stranou naši tendenci nalézat potěšení v hmotných věcech. Na jisté úrovni jsme si vždy byli vědomi toho, že hmotné věci nikdy nemohou v každodenním životě uspokojit naše potřeby. Víme, že naše nejhlubší potřeba je potřeba lásky a významu pravdy a světla, a pozdvihneme-li svůj zrak od hmoty a emocí, nalezneme poezii, hudbu, písmo, umění a tanec, opravdové utěšitele duše, které nás vedou od malicherností k smysluplnosti, od bezvýznamnosti k inspiraci.

Autor: ???