Výzkumník Mark Changizi z  Rensselaer Polytechnic Institute v New Yorku prohlašuje, že tento jev souvisí se zpožděním nervového vzruchu, který každý člověk nejintenzivněji zažívá při vzbuzení. Když dopadá světlo na lidskou sítnici, děje se to zhruba o jednu desetinu sekundy dříve, než mozek převede tento signál do vizuální podoby světa.

Vědci o tomto zpoždění už delší dobu věděli, zatím však stále nedokázali vysvětlit, jak přesně mozek toto zpoždění kompenzuje. Jedna z teorií vychází z toho, že náš motorický systém určitým způsobem modifikuje naše pohyby, aby se zpoždění vyrovnalo.

Mark Changizi nyní přichází s tím, že je to přímo náš vizuální systém, který zpoždění nervového vzruchu kompenzuje a vytvoří obrazy toho, co se stane v jednu desetinu sekundy vzdálené budoucnosti. Toto předvídání umožňuje, že vidíme události opravdu tehdy, když se stanou. Dává nám to šanci chytit míč v letu (místo toho, aby nás udeřil do tváře) anebo projít skrz zástup lidí. Podrobnosti o výzkumu byly uveřejněny v posledním dvojčísle časopisu Cognitive Science.

Vysvětlení optických klamů

Stejné "věštecké schopnosti" mohou vysvětlit řadu optických klamů, tvrdí Changizi. "Klamy se vyskytují tehdy, když se náš mozek snaží predikovat budoucnost a tento stav se neshodne s realitou," řekl Changizi.

Teorie předvídání událostí by mohla vysvětlit nejběžnější optické klamy – geometrické. Patří mezi ně třeba Heringův klam, poprvé publikovaný německým psychologem Ewaldem Herringem v roce 1861.  Obrázek připomíná výplety kola procházející středovým bodem. Ty jsou doplněny rovnoběžnými svislicemi stejně vzdálenými od středu. Klam nám prý do mysli vkládá představu, že se pohybujeme vpřed, a tak zapínáme naši schopnost  "pohledu do budoucna". Protože se ve skutečnosti nepohybujeme a obrázek je statický, chybně vnímáme obě svislice jako křivky.

"Evoluce může za to, že kresby jako je tato, v nás vyvolávají tušení blízké budoucnosti," řekl Changizi. "Sbližující se linie směrem k úběžníku (výplety kola) jsou podnětem, který ošálí náš mozek tak, že si myslíme, že se pohybujeme vpřed - jako bychom byli ve skutečném světě, kde nám rám dveří (pár svislic) vytváří představu, že se pohybujeme skrze ně a náš mozek si zkouší představit, jak bude vypadat svět v příštím okamžiku."

Velká jednotná teorie

Ve skutečném životě, když se pohybujeme vpřed, se nemění jen tvar objektů. Mění se i další proměnné jako zorný úhel, či rychlost a kontrast mezi objektem a pozadím.

Například když jsou ve stejné vzdálenosti před vámi dva objekty, a vy se pohybujete k jednomu z nich, tento objekt se v dalším momentu jeví jako větší, má nižší kontrast (protože něco, co se pohybuje rychleji, bude víc rozmazáno), a doslova se k vám dostane bliž ve srovnání s druhým objektem.

Changizi si uvědomil, že proces "budoucího vidění" by mohl vysvětlit několik dalších druhů klamů. Vytvořil proto něco, čemu říká "velká jednotná teorie", v jejímž rámci rozdělill 50 druhů optických klamů do 28 kategorií. Changizi říká, že nalezení teorie, která funguje pro tak různé druhy optických klamů je "teoretikův sen."

"Většina dalších teorií vysvětluje optické klamy jednoho nebo několika druhů", řekl Changizi serveru LiveScience. "Má teorie je významným argumentem v diskusi o zdrojích optických klamů," dodal.