To nemá být nesmyslný rozkaz, ale dobře míněná rada. Když říkám, abyste poslouchali děti, nemyslím tím samozřejmě, abyste si od nich nechali rozkazovat. Stále jste to vy, koho opravdu musí poslouchat. Vy je učíte, jak žít, vštěpujete jim určité hodnoty, usměrňujete je. Nicméně poslouchat děti znamená trochu něco více než je jen vyslechnout. (Kéž by je lidé alespoň vždy vyslechli...!) Znamená to skutečně vnímat, co říkají, přemýšlet o tom a následně to používat v reálném životě. Je totiž spousta věcí, které se od dětí můžete naučit a ve kterých vám mohou opravdu pomoci. Někteří dospělí dětské rady absolutně ignorují, protože si myslí, že jsou pro ně bezcenné, a že jen oni sami ví nejlépe, co dělat. Přichází tím bohužel o spoustu zajímavých názorů a zároveň v dítěti pěstují pocit, že je vlastně k ničemu. Děti jsou ale velice všímavé a zároveň upřímné. Vidí i věci, které se před nimi snažíte utajit a mají přehled o tom, co se děje v jejich okolí. Jejich postřehy a připomínky jsou cenným pohledem bystré mysli, která není maskovaná přetvářkou a zároveň ještě není příliš ovlivněna různým "škatulkováním". Právě dětská upřímnost vám může pomoci v rozhodnutí, co si vzít na sebe, jak pracovat, kde bydlet nebo s kým se seznámit. Mohou vás zachránit před případným trapasem, ale také z vás udělat roztomile potrhlého člověka, který se snaží chovat naprosto přirozeně. Moudří a tvořiví lidé čerpají od dětí svou inspiraci, kterou dále rozvíjejí. Jejich pohled na realitu vám může skutečně pomoci. 

P.S. Když vám dítě řekne, že jste pořád v práci a vypadáte hrozně, vezměte si dovolenou. Možná vám to zachrání život.