Byl jednou jeden velice starý muž, který prožil dlouhý a nesmírně šťastný život na krásném ostrově. Svou domovinu nadevše miloval. Jeho rodina žila na tomto ostrově po celé generace, zde byl její domov, zde si vydělávala na každodenní chléb. A tak stařec požádal jednou, když si uvědomil, že se blíží poslední dny jeho života, syny, aby ho naposledy vyvedli ven před dům. Tam pak poklekl, nabral si plnou hrst rodné půdy a pevně ji sevřel pokroucenými prsty do dlaně.

Zanedlouho nato stařec zemřel a ocitl se před nebeskou bránou. Andělé ho radostně vítali. "Prožil jsi dobrý život!" volali."Vítej do království nebeského! Pojď prosím dál."

A stařec tedy zamířil k prahu nebeského království, avšak v tom mu jeden anděl řekl: "Musíš odhodit tu zem, kterou svíráš v dlani." "Ach, to já přeci nikdy nemůžu udělat!" zvolal. "To je moje rodná půda, zem z mého milovaného ostrova!"

Andělé posmutněli, když se vraceli zpět do nebe a nechali starého pána bloudit osamělého venku před branami. Uplynulo mnoho let a andělé se opět vrátili. Přinesli starci nebeskou hostinu a hodovali s ním před branamil Pokoušeli se ho znovu přemluvit, aby s nimi vešel do království nebeského. Tolik toužil, aby se k nim mohl připojit na celou věčnost. Když ho však zase požádali, aby odhodil zem, kterou svírtal v dlani, tak se k tomu nepřiměl. A tak ho nakonec opět opustili a nechali ho před branami stát samotného.

Po mnoha dalších letech se andělé zjevili znovu. Přivedli s sebou vnučku starého muže, která během té doby zestárla a zemřela. |Měla velikou radost, když spatřila, že před branami do nebes stojí její milovaný dědeček.

"Ach dědečku! zvolala. "Jsem tak šťastná, že jsi tady! Prosím, pojď se k nám připojit v nebeském království! Máme tě tolik rádi a tolik si přejeme, abys s námi byl po celou věčnost!"

Starce přemohlo dojetí, že se zde setkává s milovanou vnučkou. Pln radosti rozpřáhl náruč, aby ji objal. A přitom mu půda proklouzla mezi prsty.

Andělé ho nyní s velkým potěšením uvedli do nebeského domova - a první, co zde stařec spatřil, byl jeho milovaný ostrov, který zde čekal, aby ho pozdravil.

Podle lidového příběhu ze Středomoří