Dosud jsem rčení NENAUČÍS PLAVAT TOHO, KDO CHCE MÍT HLAVU POD VODOU, nebrala příliš vážně. Věřila jsem, že se s každým "normálním" člověkem, který má problémy, dá v klidu mluvit, vysvětlit mu možnosti, ukázat cestu, chápat se navzájem a hlavně se něčeho dobrat, někam se posunout. NEJDE TO, opravdu to nejde. Tedy s většinou snad, ale vždy se najde někdo, kdo se bude dál topit a volat o pomoc, ale pak, když už ho skoro vytáhnete, abyste ukončili jeho utrpení, se lekne čistého vzduchu nad hladinou a stáhne vás s sebou zpátky dolů. Někdo si prostě libuje ve svých problémech a v tom, že ho ostatní litují. Brány své věznice si nese každý člověk v sobě a tak už nemůžu pomáhat těm, kteří mou pomoc nedokážou přijmout.