Vrátil jsem se domů, moje manželka právě prostírala stůl k večeři, chytil jsem ji za ruku a řekl jsem jí: "Musíme si promluvit." Sedla si a začala klidně jíst. Uviděl jsem bolest v jejích očích. Spěchal jsem se a nevěděl jsem, co říct. No, musel jsem jí sdělit, o čem jsem už dlouho přemýšlel. "Chci se rozvést,"  začal jsem klidně. Zdálo se mi, že moje slova ji nerozčílili, místo toho se mě měkce zeptala: "Proč?" Vykroutil jsem se a neodpověděl jí, což ji rozzlobilo. Mé srdce teď patřilo Janě. Nemiloval jsem víc svou ženu. Pouze jsem ji litoval!

Následující den jsem se vrátil domů velmi pozdě a viděl jsem ji, jak něco píše za stolem. Nevečeřel jsem, jen jsem si lehl do postele a hned jsem i usnul, protože jsem byl unavený po bohatém dny s Janou.

Ráno mi oznámila své podmínky rozvodu. Nic ode mě nechtěla, pouze mě prosila o jeden měsíc odkladu našeho rozvodu. Prosila mě, abychom se za tento jeden měsíc snažili ze všech sil žít maximálně normálním životem. Uvedla velmi jednoduché příčiny. Náš syn měl za měsíc zkoušky a ona nechtěla narušit jeho přípravu naším rozvodovým procesem. Mně to vyhovovalo. No a měla ještě jednu prosbu. Prosila mě, abych si vzpomněl na začátek našeho rodinného soužití, jak jsem ji nesl na rukou do pokoje jako v den naší svatby. Prosila mě, abych ji každé ráno během tohoto měsíce nosil na rukou z naší ložnice k vchodovým dveřím. Pomyslel jsem si, že se zbláznila. Jen proto, abych udělal naše poslední společné dny obhajitelné, přijal jsem její zvláštní požadavek . Mezi námi nebylo blízkosti a intimnosti, což ještě více zdůrazňovalo moje rozhodnutí rozvést se . Proto, když jsem ji nesl v první den, vypadaly jsme velmi nešikovně. Náš syn se smíchem tleskal: "Tata nese mámu na rukou." Jeho slova mě píchla. Z ložnice do obýváku, pak ke dveřím, jel jsem více než deset metrů, držíc ženu na rukou. Zavřela oči a řekla měkce: "Nemluv s naším synovi o rozvodu . Přikývl jsem a cítil jsem , jak se mě to na chvíli dotklo. Pustil jsem ji u dveří a ona vyšla ven směrem na autobusovou zastávku, aby odešla do práce. Já jsem odešel do kanceláře.

Vešel náš syn a řekl , že je čas vynést mámu. Moment, kdy otec vynáší na rukou jeho matku, se stal základní součástí jeho života. Moje manželka kývla rukou na syna, aby popošel blíž a silně ho objala. Otočil jsem se. Bál jsem se, že si to rozmyslím v tuto poslední minutu. Pak jsem ji vzal na ruce, když jsem šel z ložnice přes obývák do předsíně. Její ruka zavinula mou šíji měkce a přirozeně. Držel jsem její tělo pevně a blízko, stejně tak jako v den naší svatby. Ale její mnohem menší váha mě znepokojila. V poslední den, kdy jsem ji držel na rukou, jsem ztuhl. Syn odešel do školy. A já ji stále silně držel. Řekl jsem jí, že jsem si nevšímal, že v našem vztahu prostě chyběla blízkost.

Odešel jsem do kanceláře, a tak rychle jsem vyskočil z auta, že jsem ani nezavřel dveře. Bál jsem se, že cokoliv, co mě zdrží, mě donutí rozmyslet si to, co jsem právě chtěl udělat. Vyšel jsem po schodech. Jana otevřela dveře a já jsem jí řekl: "Promiň, nechci se rozvádět." Jana se jakoby najednou probudila ze snu. Dala mi facku, pak zabouchla dveře a rozplakala se. Sešel jsem dolů a odjel autem pryč. V květinářství, po cestě domů, jsem objednal kytici květin pro mou ženu. Prodavačka se mě zeptala, co má napsat na kartičku. Usmál jsem se a řekl jí: "Budu Tě vynášet na rukou každé ráno, dokud nás smrt nerozdělí ! ! !"

V ten večer jsem odešel domů s květinami v rukou a s úsměvem na tváři, vyletěl jsem po schodech a našel jsem svou manželku v posteli - mrtvou. Moje manželka bojovala během mnoha měsíců s rakovinou, ale já jsem byl tak zaujatý Janou, že jsem si to ani nevšiml. Věděla , že brzy umře a chtěla mě uchránit od negativní reakce našeho syna v případě, že bychom se rozvedli. Alespoň v očích našeho syna jsem - já - milující manžel.

Drobnosti v našich rodinných vztazích - to je to, co má skutečně význam. Nejsou to milenky, není to dům, ani auto, ani peníze v bance. Proto si najděte čas na svou polovičku a dělejte ty drobnosti jeden pro druhého, ty, které vytvářejí blízkost a rodinné vztahy. Abyste měli opravdu šťastnou rodinu a opravdouvou lásku se vším co k ní patří!

/Autor neznámý/