Když jsem se zamýšlela nad tím, co mi v mém životě opravdu vadí, co mi působí potíže a co bych si přála změnit, dospěla jsem k jedinému - je to má stydlivost, plachost a nesmělost. Prožila jsem spoustu okamžiků, které mě opravdu zranily, a mohla bych si stěžovat na mnohé, ale taková já nejsem, to mě netrápí. S problémy se dokážu vyrovnat. Když mě něco nebo někdo srazí na kolena, vstanu. Vím, že takový je život a proto ho tak beru. Můj problém je jinde. Tkví v tom, že nedokážu ovlivnit to jediné, co skutečně mohu, totiž sama sebe. A to všechno kvůli své nesmělosti. Může za ní má citlivost, mé zkušenosti z dětství i povaha. Přišla jsem kvůli ní o množství příležitostí, přátelství, zážitků i dalších poměrně důležitých věcí. Někteří lidé si občas myslí, že se jim vyhýbám, že na ně nemyslím, že si jich nevážím, nebo dokonce, že se nad nimi povyšuju, ale já se přitom prostě jenom stydím. Můj stud je ale zvláštní povahy, protože se mnohokrát úplně klepu nedočkavostí, až mě někdo osloví a k něčemu vyzve. A já potom zcela bez zábran mluvím před množstvím diváků nebo posluchačů a není mi to nepříjemné. Naopak. Nacházím se v jakémsi euforickém, ale přitom vlastně zcela přirozeném stavu. Nikdy bych se ale sama nepřihlásila o slovo. Zřejme ze strachu i z jistých minulých zkušeností, že si mě nikdo nevšimne, vždy čekám, až budu vyzvána, případně přemluvena. Jak často přitom toužím po tom, oslovit neznámého člověka, který mě něčím zaujal... Obvykle však uhnu pohledem a spěšně odcházím. Nebo někam jedu, těším se, ale nakonec zůstanu stát přede dveřmi, protože nedokážu vstoupit, a zase odjíždím pryč.

Když se však ohlédnu do minulosti, vidím, že jsem udělala obrovský pokrok. Dosáhla jsem mnoha věcí, po kterých jsem toužila. Možná mi to trvalo dlouho, ale mou předností je, že jsem velice vytrvalá. Je to dáno i tím, že jsem stálá ve svých touhách a tak mohu na něčem pracovat tak dlouho, dokud se to nepodaří. A pak je tu ještě jedna důležitá věc. Nenechám sebou manipulovat a nenechám se koupit. Vím kdo jsem a co chci.

Naše společnost není nakloněna lidem, jako jsem já. Lidem, kteří se stydí pozdravit, aby na sebe nemuseli upozornit. Lidem, kteří nejsou slyšet, když chtějí něco říct. Lidem, kteří si nedokáží říct o to, co chtějí, protože jim to přijde troufalé. Lidem, kteří neumí říct ne a potom musí řešit následky. Lidem, kteří ve své skromnosti nevyzdvihnou své přednosti. Lidem, které znervózní chvála.  Lidem, kteří nedokáží bavit ostatní vtipy a působí proto zahořkle, přestože je jejich srdce plné radosti. A co je nejhorší, lidem, kteří kvůli své plachosti nedokáží následovat své srdce a plnit své životní poslání. Ale my tu jsme a snažíme se.