Pro mě je nezbytné přijímat svět takový, jaký je. Vidět nádheru života, ale vidět také jeho zoufalství a bolest. Pouze tehdy, když jsem nezaujatým pozorovatelem, kdyz se dívám na svět a prožívám to, co se děje, aniž bych cokoliv posuzovala či  hodnotila, vidím skutečnou velkolepost života. Tehdy jsem schopná se do života zcela ponořit, odevzat se mu, nechat jej plynout a nechat se jím unášet.