Snad se tomu dá říkat láska, ale láska, láska je nedostatečné vyjádření toho, co to je.
Protože to nelze popsat, je to prožitek pro který jsou všechna slova tak slabá.
Pro tento prožitek bys chtěla zemřít, protože nelze zažít nic krásnějšího, nic velkolepějšího, nic více objímajícího, nic rozkošnějšího, nic více ohromujícího..
Říkáš miluji, ale to jen miluješ své představy milovaného podbarvené dočasným rozechvěním tvého bolavého srdce.
Tato láska je často jen spojena s obrazem toho druhého, s jeho přítomností i nepřítomností, s krutou bolestí, pokud jej ztratíš.
Jak může být láska, o které mluvíš, bezpodmínečná, vždyť láska není nikdy spojena s podmínkou, s představou, s bezpečím, s jistotou.
Láska je vždy nebezpečná, protože balancuje na samém pokraji propasti, je nemilosrdným ostrým nožem připraveným se vnořit do křehké krajiny tvých citů.
Ale to, o čem mluvím, je nekonečný, věčný stav, jenž se dá přirovnat k závratné až bolestivé blaženosti.
Není nic mimo toho, nic jiného se do tohoto stavu nevejde, je to božská droga, omamná dech beroucí orchidej, zběsilá jízda na horské dráze.
Kdy vnímáš jen ostré barvy, výrazný cinkot rolniček, svoje bušící srdce a nekonečný údiv.
Toto je měkké konejšivé objetí, náhlá úleva, odpočnutí a bezpečí, nekonečnost přijetí.
To nikdy neskončí, neboť to je tvá věčná podstata.
To jsi ty.
Ucítíš vlhkost svých slz, protože přijmeš do svého srdce vše naříkající zlo světa.
Všechny ty původně špatné a zlé lidi, ve kterých náhle vidíš jen malé děti, natahující své drobné ruce pro pomoc, která nepřichází a nepřijde.
Vnoříš se do každé živé bytosti a budeš v ní stále nacházet sama sebe, ucítíš společnou podstatu všeho, všeho co je a co je bez začátku a konce.
Celé minerální, rostlinné a zvířecí říše a poznáš, že vše je tu pro tebe a zároveň je to tebou. 
Že vše se sklání v bezmezné důvěře ke tvým nohám a žehná tvé věčnosti.
Jsi slaďoučkým dítětem veškeré existence, jsi miláčkem a požehnáním, a vesmír ti visí na rtech, hlídá tě ve tvém neklidném spánku a vždy kráčí  vedle tebe.
To už není ta láska, láska je nedostatečná, to je stav odevzdanosti, stav pokory, stav nepopsatelné hřejivé krásy a blaženosti.
Neboť nic, nic nemůžeš udělat špatně, vesmír tento příměr nemá a nezná.
Vše, co děláš, je dobré, v daném čase dokonalé a povzbudivé.
To vše nosíš s sebou, je to s tebou, nikdy se to nedá ztratit. 

(Autor? ??)