Ano, pokusy na zvířatech jsou hrozné, to víme. Ale děláme něco pro to, aby se nestávaly? Denně používáme výrobky, které byly vytvořeny na základě neuvěřitelně krutého zacházení s živými bytostmi. Mnozí vědečtí pracovníci postupně připouštějí, že výsledky pokusů na zvířatech za účelem jejich aplikace na člověka jsou zavádějící, často končí ve slepé uličce a konečně, což je na pováženou, mohou vést k mylným závěrům s fatálními důsledky - 90 až 95 % testovaných produktů, které se na zvířatech ukázaly jako účinné a bezpečné, se při klinickém testování na lidech projevilo jako látky neúčinné či dokonce nebezpečné.
www.netestovanonazviratech.cz/seznam-znacek-s-hcs-hhps-dostupnych-v-cr/
Od 11. března 2009 je zakázáno testovat kosmetické složky na zvířatech a je zakázána také převážná vetšina kosmetických testů na zvířatech v EU (pozor: firmy, které už mají otestováno, tyto výrobky samozřejmě nadále produkují). Povoleny jsou už "jen" tři kosmetické toxicity prováděné na zvířatech, ale i tyhle poslední tři kosmetické testy vejdou v zákaz 11. března 2013, bez ohledu na to jestli budou existovat alternativní metody.
Alternativní metodou jsou například experimenty prováděné na buněčných, resp. tkáňových kulturách získaných od profesionálně a bezbolestně usmrcených zvířat. Zvíře je sice ušetřeno útrap, často velmi drastických, ale jeho buněčné či tkáňové kultury nelze, jak si představují zastánci této metody, použít v experimentech, jejichž výsledky by se daly bez rizika aplikovat na člověka.
Další alternativou je tak zvaný "3R-Koncept" - metoda tří R: Refine, Reduce, Replace, tedy zjemnit, zmenšit, nahradit. Podle mého názoru se jedná o jakousi pseudoalternativní metodu, neboť pokusy na živých zvířatech se nadále provádějí, jsou však modifikované. Zastánci uvedené metody pracují se zvířecími buněčnými kulturami, ale vyhodnocují a srovnávají je s výsledky pokusů na zvířatech. Jde zřejmě o vytváření "referenčních center" za účelem disponování porovnávacími výchozími údaji. Tento zvláštní způsob je akceptován a propagován vysokými školami a úřady často finančně podporován.
Pouze v případě, že výzkumníci v humánní medicíně budou pracovat výlučně na lidském biomateriálu (lidských buněčných či tkáňových kulturách), vyhnou se riziku vyplývajícímu z druhové odlišnosti, a mají tedy zaručenou věrohodnost výsledků z provedeného experimentu. Biomateriál z různých lidských tkání je snadno dostupný při operacích v nemocnicích či na klinikách. Odběr a vyšetřování vzorků rozličných lidských tkání je odedávna prováděn každodenně, například z diagnostických důvodů. Z hlediska vědeckého je uvedená alternativa správná, výsledky jsou hodnověrné. Otázkou zůstává, má-li tato varianta univerzální použití.