Právě jsem se vrátila z knihkupectví. Bylo to úžasné. Bože. Tolik nádherných knih! Já myslela, že se zblázním. Přečetla bych všechno. Takhle nadšená jsem z knížek nebyla už dlouho. Možná je to tím, že už jsem tam pár měsíců nebyla.

Objevila jsem knihu, která se snaží dát odpověď na staré otázky typu co je to čas a co bylo předtím, než vznikl vesmír. A nebo jinou, o tajemných místech v Čechách. A po světě. A další plnou vtipů a spoustu životopisů lidí, které bych chtěla poznat a fantazy a krásné romány...Měla jsem obrovskou potřebu si nějakou koupit, musela jsem si nějakou odnést, nemohla jsem se udržet, měla jsem v tu chvíli strašně slabou vůli. Ano, mám doma novou knížku! Je to PŘÍRUČKA MESIÁŠE od Richarda Bacha. Miluju Richarda Bacha.

Vzpomínám, jak jsem před pár lety byla u jedné, řekněme, duchovnější osoby, která mi pověděla, že zřejmě příliš čtu. Já odvětila, že skutečně docela čtu, a ona odpověděla, abych to nepřeháněla a věnovala se i jiným věcem. Protože mě spatřila v minulosti (v minulém životě) v místnosti plné knih, kterými jsem se zabývala. A můj život nebyl úplně nejšťastnější. Tak jsem řekla hmm a trochu to čtení omezila. Ale zjistila jsem, že kvůli tomu jaksi degeneruju a ztrácím své vyjadřovací schopnosti. Takže na to kašlu a jdu číst, protože knihy prostě miluju.