V kanceláři se mnou seděl kolega, který hned po příchodu do práce vytáhl z tašky jogurt, přinesl z kuchyňky lžičku, s obřadností odloupl víčko a dlouze ho olízl. Nesnášela jsem tenhle jeho rituál. Po pravdě, neměla jsem ráda ani Karla, ale kolegy si člověk nevybírá.

Úplně jsem na tyhle ranní situace zapomněla, když dneska ráno slyším z kuchyně: "Olízni to víčko!" Koblih dával Koblížkovi jogurt, otevřel ho snažil se přimět juniora, aby nenechával zbytky bílé hmoty nazmar. Koblížek víčko poslušně olízl.
"Co kdyby se říznul?" Vletěla jsem do kuchyně.
"Jsi přecitlivělá. My doma vždycky olizovali víčka."
"My ne."

A tak by mě zajímalo, jak jste na tom vy. Olizujete víčka od jogurtů?