Když Dinosaurům někdo umře je nová knížka občanského sdružení Cesta domů a vyšla právě včera. Jak už bylo řečeno ve včerejších Událostech na ČT1, děti vědí všechno o sexu, o tom, co si mají vzít na sebe, jak políbit spolužáka, jak se bránit šikaně - ale jak to je, když někdo umře? O tom se moc nedočtou. Je to pořád tabuizované téma.

Když v rodině někdo umře, většinou se zbytek rodiny soustředí na svůj smutek a dětem se taktně vysvětlí, že babička (strýček, děda, stará teta) odešla do nebe a že to všechno pochopí, až budou větší.

Děti jsou rozhozené, protože vidí svoje rodiče plné zármutku a slz. Ale protože jim doma říkají, že to je "normální", najednou je to pro jejich hlavinky těžké. Proč je najednou normální, že máma brečí? A že brečí dokonce i táta? To přece není normální - tátové většinou moc nebrečí.

Proto jsem moc ráda, že je tahle knížka na světě. Má 32 stránek a je k dostání za pouhých 90 Kč. Bližší informace najdete na stránkách občanského sdružení, dovolím si citovat krátkou anotaci:

Dinosaurům někdo umřel... vám ne? Ale ano. Naše rodiny vypadají velmi podobně. Nikdo nejsme na světě napořád a každý se několikrát v životě setkáme s tím, že nám zemře někdo milý a hodně blízký. Ztratí se nám člověk, jehož život byl s naším hodně propleten, a teď nám moc chybí a neumíme to pochopit. Děti jsou na tom úplně stejně: také ony se musejí vyrovnávat s naší konečností. Mají spousty otázek, plno starostí, krásných nápadů, umějí si opatrovat vzpomínku. Potřebují, abychom jim na otázky odpověděli, starosti nesli s nimi, nápady jim pomohli uskutečnit a vzpomínky uchovat. Potřebují si o tom všem povídat a my velcí to často neumíme. Bojíme se, jsme příliš smutní nebo prostě nevíme, odkud začít.