Lidi se nudí. Vlastních zážitků málo, do práce, z práce, televizní noviny, sprcha, večeře a spát. O víkendu návštěva, úklid, možná výlet. Stereotyp. Nuda. Šeď. A pak přijde SITUACE. Horníci v Chile. Anička v Tróji. A lid virtuálně ožívá, lidé vstávají, mluví a diskutují. Projíždějí zpravodajství, čtou komentáře v on-line Blesku, mají vlastní teorie a kdyby ONI byli tam a tam, určitě by to udělali jinak (rozuměj LÍP).

Je mi líto rodičů Aničky a nedovedu si představit, jak bych prožívala to, co teď oni. Ale už moc nechápu komentáře na jejich adresu typu: "On podniká - URČITĚ za to může on! Anička nemá maminku? Proč se ještě NEVYJÁDŘILA?" Proboha! Proč by se musela vyjadřovat? Má zavolat do Blesku nebo svolat tiskovku, zhroucená si před novináře stoupnout a brečet, jak moc jí je zle? Nebo se má nechat fotit spící pod uklidňujícími léky? S titulky - Anička možná trpí a její matka spí?

Čtenář najednou všechno ví.
"Jak mohli tu holku posílat SAMOTNOU touhle cestou? To já bych...."
"Jak může nabízet tři a půl mega? To bude zazobanej - to v něčem jede. Asi ve zbraních. To je jasný - mafie a únos. Jó, kdyby dělal v normální práci..."
"Policajti to podcenili..."
"Měli ho pořádně vyslechnout, to já bych..."
"Tutově to byl on - a teď jim zdrhnul. To se zase vytáhli. To já bych..."
"Vykládala jsem karty a ukazuje mi to někam k trojskému útulku. A je v tom ženská. A ta holka je naživu. Mám zavolat policii?..."
"Ať už vydají další článek, to čekání je děsný..."

A čtenář čeká. Na další opravu titulku, doplněný odstavec nebo na další fotku. A média pracují. "Podívejte se na podzemní štolu. Exkluzivně pro Bulvární pláteček!" "Byli jsme na místě!" "Byl to pedofil?" "Je to blamáž!" "Krok za krokem - jdeme stejnou cestou jako malá Anička!" "Přečtěte si Speciál o Aničce!" "Tady se našel batoh!" "Bývalý kriminalista říká: ..." "Prohledávali dům rodiny!"

Chápu, že volby už netáhnou, z politiků jsou lidi unavení a tohle je PŘÍBĚH. Co na tom, že může někomu působit bolest? Lidi to chtějí, lidi to mají. A novináři pracují. Vytřískat víc prokliků, větší prodej printu, vyšší sledovanost... Horníci v Chile taky dobrý, ale Anička je NAŠE. Je z Česka.

Včera přišel Koblížek ze školy, že si povídali o Aničce. Místo matiky. Paní učitelka jim znovu zdůraznila, že mají být opatrní, znovu si říkali všechna pravidla bezpečného chování. Stejně tak doma. Světlejší okamžiky temného příběhu. Poučit děti. Ještě jednou, ještě stokrát, ještě tisíckrát.

Pořád doufám, že se ta holčina najde živá. Pořád doufám, že tahle příšerná sonda do duší českého čtenářstva a českých médií bude mít dobrý konec.

P.S. Zkuste si zadat do Googlu slovo Anička (Janatková)...