Jsou věci, který, miláčku, nenajdeš v žádným letáčku.... možná znáte tuhle písničku od Chinaski. A já si říkám, že už jsem dlouho nic nenapsala. Napadl mě tenhle text, který se na předvánoční období hodí víc než dobře.

Včera přinesl Koblížek ze školy vánoční přáníčko. Prvňáčkovskou rukou napsal na čtvrtku papíru Veselé Vánoce, hodně zdraví a lásky přeje Koblížek. Psacím písmem. "Víš, mámo, já to psal celou hodinu. To velký V je děsně těžký. A ještě jsme se ho neučili. A kdybys viděla, jak bylo těžký malý K!" Vedle písmen byla nalepená hvězdička. Vystřižená z modrého papíru. Na ní stříbrné třpytky. A ještě stromek vyrobený nějakou pro mě neznámou technikou. A kometka v pravém horním rohu. Když nám přáníčko dával, měla jsem co dělat, abych se normálně nerozbulela. Dojalo mě to moc.

Večer jsme šli na procházku. Podívat se na vánoční výzdobu, na rozsvícený strom na náměstí. Byla strašná zima. Markétka v kočáru, Koblížka cupitala a držela za ruku tátu, Koblížek se držel mě a kočárku. Vypadalo to nádherně. Jinovatka na zmrzlých stromech, rozsvícené ozdobičky, našňořené ulice. Klid a mír.

Blížili jsme se k obchodnímu centru. Jinudy než přes parkoviště cesta pro kočár nevede. Docela jsem měla strach. Tady se o vánočním klidu nedalo mluvit. Lidí mraky, aut taky. Vozíky řinčely, koledy řvaly z obchodů až ven, zástupy na parkování i na volný vozík. "Tondo, ještě kapra a je klid!" volala zpocená čtyřicátnice. Tonda tlačil nacpaný vozík. Jeho obsah pak začal skládat do kufru auta. "Nedělej mi v tom bordel, mám systém, jak to tam dát. Jinak se to tam nevejde!"

Šli jsme domů. Uvařili jsme čaj, dali jsme si cukroví, které jsme s dětmi napekli, připravili jsme večeři, vykoupali děti a šli číst pohádku. "Tu nejdelší, prosím!" Je to každý večer stejné. Po Večerníčku do postele a číst. A zpívat písničky. Včera přišla řada na pohádku o Otesánkovi. "Otesánek je jako ten pán u krámu. Taky všechno sežere!" Děti vidí někdy skutečnost líp než dospělí. A patřičně ji okomentují. Dala jsem Koblížkovi za pravdu. Všechno sežereme. Všechno vykoupíme. Všechno zaplatíme. A budeme se mít! Vždyť jsou Vánoce!!!

A tak Vám všem přeji Vánoce pokojné, klidné a plné pohody. A všem bych nám moc přála, abychom nezapomínali na to, že ty nejdůležitější věci nejsou na prodej. Nedají se koupit. Ty nejlepší věci jsou prostě zadarmo!

A ještě jedna věta na závěr (a myslím, že je taky od Chinaski): Jaký si to uděláš, takový to máš...

Pěkné Vánoce!


Jsou věci, který, miláčku,
nenajdeš v žádným letáčku
prostě se jednou ráno probudíš
a uvidíš věci, který nekoupíš.

Ne nejsem tady abych přednášel,
já tyhle kecy vždycky nesnášel,
ono se neříká nadarmo,
že ty nejlepší věci jsou zadarmo.

Myslím, že nám všem už z toho všeho hrabe,
už to nezvládáš, tak přiznej to srabe.
Tlak stoupá, přístroje se protáčí,
všichni jsme lovci a sběrači.

Myslím, že nám všem už z toho všeho šibe,
mně, tobě no a taky tady těm lidem
a přesně tak to mám nejradši,
všichni jsme lovci a sběrači.