Některé asociace se vybaví, když je absolutně nečekáte. Tak si tak sedím, koukám na finále Wimbledonu, pojídám papriky a rajčata a najednou jsem si vzpomněla na okamžik, kdy mi bylo asi sedm osm let.

Často jsme se doma jako malí dívali na sport - milovala jsem tenis a skoky na lyžích. Na gauči jsem vždycky seděla vedle táty a většinou jsem měla v ruce sešit, kam jsem si zapisovala výsledky (jo, byla jsem praštěná).

Tenis v televizi jsem milovala. Líbila se mi atmosféra bílých sukýnek a elegantních sportovců s tenisovými raketami. A ještě něco mě naprosto nadzvedávalo ze židle (vlastně z gauče): OSUŠKY. Jo, ručníky, kterými se tenisté otírali. Ty osušky byly obrovské, vypadaly měkoučce a heboučce a lišily se od ručníků, které jsme měli v koupelně (byl socialismus, asi si pamatujete na malé ručníky i šizené froté osušky). 

Dneska sedím na gauči a sleduju Berdycha s Nadalem. A pak to přišlo - Nadal se otřel do ručníku a mně se to vybavilo. Musela jsem se smát, protože teď už mi ručníky připadají naprosto obyčejně, všedně a tuctově. Ale ta vzpomínka byla milá... :)