Tenhle článek je jen pro holky. Prosím všechny své čtenáře pánského pohlaví, aby dál nečetli. Ráda bych totiž s ostatními blogerkami probrala taktiku. Jak na vás. Takže pánové, děkuji a uvidíme se v příštím článku.

Včera jsem byla se dvěma kamarádkami na babinci. Eva a Jana jsou ségry. Obě jsou vdané. A Jana se rozvádí. "Ty kdybys to s tím svým uměla, mohla by ses mít jak prase v žitě," říkala Janě ségra.

Hele, Ohněto, řekla jsem jen pro holky!

Jana není taktik. Řekne věci tak, jak si myslí, se svými milým se moc nemaže a teď zjistila, že je jí bližší její kolega z práce. Děti nemají. Janin manžel pracuje hodně hodin denně a nechává si dost věcí líbit. Podle mého názoru. Janě pravidelně vyklopí vejplatu a ještě sponzoruje její dámské jízdy. Za to ho Jana pravidelně péruje.

Napadlo mě, co je lepší. Jestli dělat (Ohněto, huš!) taktické ústupky, kočičí oči, nasadit podlézavý tón a mít všechny vymoženosti, manželovu oddanost - nebo jestli být hrdinka, která chlapa "nepotřebuje", ale sama si vyměňovat kolo u auta a přitloukat poličku v ložnici.

Já se snažím balancovat mezi dvěma mantinely. Ale moc mi to nejde. Zrovna teď mám přímo zlost, že mi Koblih slíbil, že dneska přijde domů dřív a pohlídá děti. Musím nutně něco zařídit. Koblih nikde, tři děti na krku a akce, na které mám být, už půl hodiny probíhá. A až přijde, asi si to odskáče. Protože mám poslední dny hrozně blbou náladu. Jsem podrážděná, nervózní a nevrlá. Ale rozvádět se nebudu. Protože když chci, mám se jak prase v žitě :)

A co vy? Podlézáte chlapům? Děláte kočičí oči? Nebo psí oči? Umíte je pacholky pochválit? A chválíte je?