Možná sledujete příběh paní Velikovské, týrané ženě, která zabila svého muže. Včera padl konečný rozsudek: sedm let. Je to hodně, nebo málo?

Kamila Velikovská dostala nejdřív deset let za vraždu a nedovolené ozbrojování, později byla Nejvyšším soudem osvobozena a včera Vrchní soud v Olomouci vynesl rozsudek: sedm let nepodmíněně.

Manžel Kamily Velikovské byl zavražděn v roce 2005 střelnou ranou do hlavy. Dvě rány (první smrtící a druhá "na jistotu") vyšly z vypůjčené zbraně prý omylem a nešťastnou náhodou. S odklizením těla a dalších stop pomohli sousedé. Kamila Velikovská byla dvacet let týrána, jak fyzicky, tak psychicky.

Ve vazbě napsala odsouzená knihu "Svobodná, i když za mřížemi".
Dovoluji si použít krátkou ukázku:
V kuchyni na mě čekal. ,Zastřelím tě a potom sebe. Teď!‘
Tohle jsem už nevydržela. ,Tak ty si myslíš, že můžeš střílet jen ty? Já mám taky zbraň,‘ vykřikla jsem v afektu, šla jsem k zásuvce, zbraň vytáhla a položila ji na stůl. Ohromilo ho to. Chvíli se na ni díval. ,Co to na mě zkoušíš, babo blbá, ani to není pořádná pistole. A ty neumíš střílet. Co to je? Kdes to vzala?‘
Neodpověděla jsem a šla si sednout do křesla. Klouby rukou mi už hezky natékaly, na stehnu a pažích budu mít zase modřiny. Byla jsem vyčerpaná a bylo mi už všechno jedno. Přišel za mnou se zbraní v ruce. ,Tak koho mám prvního odprásknout?‘ Neodpověděla jsem, bylo mi to jedno.
,Tak co? Tebe?‘ - zamířil na mě -,Nebo sebe? Odprásknu se a budeš mít konečně klid a můžeš se klidně kurvit!‘ Nechtěla jsem to dál poslouchat. Zbraň měl provokativně u pravého spánku. Ty jsi ale vážně nemocný, pomyslela jsem si a nahlas řekla: ,Nedělej kraviny!‘
Vstala jsem, obešla malý konferenční stolek, on stále měl zbraň u spánku a díval se na mě jako slabomyslný. Chňapla jsem po zbrani, abych mu ji vytrhla z ruky. Zavadila jsem o neuvěřitelně jemnou spoušť. Ozval se výstřel."

Obhájkyně Hana Marvanová řekla: "Ta žena dvacet let snášela domácí násilí. Nebylo prokázáno, že manžela chtěla zabít, ani to, že s tím byla srozuměná."

V České republice zažila násilí každá třetí žena a každý desátý muž. Násilí se většinou stupňuje, nezačíná u zmlácení - nejdřív facka, výčitky, druhá facka, zamykání, ... .V průměru trvá takto narušený vztah DVANÁCT LET! Oběť i agresor jsou na sobě závislí, není jednoduché ze vztahu odejít. Nulové sebevědomí oběti, psychická nemoc agresora. Pak může přijít zkrat. Jednoduché řešení. Konec. Klid.

V komentářích k případu jsem našla i tento názor: "Z hlediska VYŠŠÍHO PRINCIPU MRAVNÍHO vražda na tyranu není zločinem. I já schvaluji..." atentát na Heydricha, psal onehdá Drda. Nevím, nedokážu se s tímto názorem ztotožnit.

Přemýšlím, jestli je trest správný. Jestli měla dostat Kamila Velikovská milost. Myslím, že ne. Přece není řešením zabít manžela - i když mě bije. Nemůžu (a ani nechci) soudit jednání týrané ženy. Nikdy jsem v té situaci nebyla a mám příliš sebeúcty a sebevědomí na to, abych se v té roli nikdy neocitla. Vím, že pokud by u nás doma padla jediná facka, byl by to konec. A Koblih to ví taky :)
Kdyby dostala Velikovská milost, byl by to možná precedens pro ostatní. Jednoduché řešení: Zabít.

Stejně tak nesouhlasím, aby vražedkyně seděla ve vězení dlouhá léta. Byla týrána, zažila si peklo. Je moc těžké z pekla odejít. S dětmi, bez sebevědomí. Znovu říkám. Nesoudím, neodsuzuji. Nebylo to jednoduché a vězení pro ni opravdu může být svobodou.

Přikláním se k milosti prezidenta. Nebo aspoň ke zkrácení trestu v maximální možné výši.

A co vy? Jaký máte názor? Kdo je oběť? Kdo vrah? Má Kamila Velikovská strávit léta ve vězení? Měla být odsouzena k delšímu trestu? Měla být omilostněna? Co myslíte?