Tak jsme se vrátili z prázdnin - z léta rovnýma nohama přímo do podzimu. Nebo vypadá snad takhle léto? Dneska ráno jsem zatopila - Koblížek měl úplně studené nohy. Ani kakao nezahřálo. Až teplé ponožky. A já si tady sedím u počítače a nostalgicky vzpomínám na léto. Na prázdniny. Protože - nedá se svítit - příští týden to zase vypukne.

Ranní cesty do školky, odvozy do nejrůznějších kroužků, kontrola čistých nehtů, ručníků a kalhot, převlékání z pyžámek dřív než v devět hodin, žádné lítání po horách a koupání v moři - jenom ten stereotyp. A do toho nás čeká zubařka a očař. A taky pravidelné lékařské kontroly malé Koblížky. Netěším se na to. Léto, vrať se! Chci zpátky k moři, chci na chalupu - proč jsem se tak moc těšila domů? Léto, KDE JSI?

Myslela jsem si (bláhově), že prázdniny si nejlíp užijí děti. A postupně zjišťuji, že i jako dlouho dospělá se na ně moc těším. Možná je to tím, že nechodím do práce, když jsem teď doma s malou Koblížkou, ale jsou to skvělé dva měsíce.

Na druhou stranu se těším na všechny kamarádky, které jsem přes léto neviděla. Pokecáme, podrbeme :) Tak si tak uvědomuji, že jako dítě jsem se na první dny školy taky těšila - právě na lidi, které jsem v létě neviděla. Ve škole se ještě tak moc nedělo, sešity se nadepisovaly, ale moc informací ještě neobsahovaly, předsevzetí byla veliká (fakt si opravím tu trojku z fyziky...), spousta věcí na vyprávění.... A teď je to taky tak - možná bez těch předsevzetí - ta už si dávno nedávám...

Tak sbohem, prázdniny!