Něco v dolní liště na mě zběsile bliká. Kliknu na ikonku a Outlook hlásí: VOLNO! Asi abych nezapomněla. Ale na to, že pondělí a úterý budu mít sama pro sebe (vlastně jen úterý, v pondělí jsem pozvaná na oslavu narozenin), se prostě nedá zapomenout. Jenže jsou dny, kdy si do Outlooku ráda píšu slova jako VOLNO, DOMA nebo KLÍDEK - asi v rámci pudu sebezáchovy.

V pátek u doktora to nedopadlo moc pozitivně - nicméně ve čtvrtek jdu ještě k jedné paní doktorce, která by měla diagnózu potvrdit (a já pořád doufám, že vyvrátit). Tak na mě ve čtvrtek v jednu myslete, prosím. I když vím, že si za to můžu sama - resp. ten stres posledních měsíců mi dal fakt zabrat.

Z Koblížka vyrostl chlap. Aspoň podle toho, jak kouká na ženské. Včera jsme byli v bazénu u známých - já pila Frappé, seděla jsem pod obrovským slunečníkem na vypolstrovaném zahradním křesílku, nohy na židli, vedle mě stejným způsobem seděla kamarádka Ráďa a před námi všechny děti (Ráďa má dvě). Kontrolovaly jsme kůži a modré rty našich potomků a čas od času jsme je nutily vylézt z vody pod záminkou zmrzliny, pití, karetní hry nebo oběda. A čas od času jsme poslouchaly, o čem si omladina povídá.

"Mohli bysme jít do bazénu bez plavek," napadlo sedmiletou Haničku.
"To bysme mohli," hned kýval hlavou Koblížek.
"Pak by mohly jít i naše mamky do vody," přidala se do rozhovoru Koblížka.
"Jenže by nemohly jít nahatý," na to Koblížek.
"A proč ne?" ptala se Hanička.
"Protože naše mamka má strašně velký kozy!" odvětil náš chlapeček.

Málem jsem spolkla brčko. "Slyšelas to?" ptala jsem se Rádi.
"Slyšela," hýkala má dlouholetá kamarádka v slzách smíchu. "Celej tatínek!"

A tak si tu teď sedím, myslím na to, jak byl Koblížek malé miminko, jak začal žvatlat a říkat první slůvka, jak neobratně chodil, jak jsem ho vodila do školky a pak i do školy, jak se učil číst a jak měl pořád víc a víc kamarádů. A jak se mezi kamarády stejně člověk otrká nejvíc...

A řeknu vám ještě, že se na ty dny volna těším. Děti jsou s Koblihem až do pátku a já se aspoň co to půjde budu snažit odpočívat. A taky si dám dohromady nějaké resty. Protože znáte to - člověk nikdy neví...

Hezké volno vám přeju a ať se neupečete v těch vedrech!