Sedím na zahradě, na klíně notebook, před sebou pískoviště, na kterém právě probíhá soutěž o nejhezčí bábovku ozdobenou lístky a trávou a u nohou mi sedí... kočka. Rezignovala jsem a povolila jsem dětem domů "něco živého, ale ne člověka, mami".

Kočka se jmenuje Kočka a našli jsme ji minulý týden. Nebo ona si vlastně našla nás.

Když jsme se vraceli domů z nákupu, seděla opuštěně v naší ulici a mňoukala. Nedalo mi to a nalila jsem jí do misky mlíčko. Vypila ho na posezení a chtěla jít s námi domů. Nepustila jsem ji, ale bylo mi jasné, že na zahradu bude chodit, ať se mi to líbí nebo ne. To bylo pondělí.

V úterý ráno seděla u našich vrátek. Jakmile nás uviděla vycházet z domu, přiběhla k nám a chtěla se lísat. Děti jí oznámily, že jdeme jenom na hřiště a za chvíli budeme doma. Počkala.

Ve středu jsme ji neviděli.

Ve čtvrtek už děti vyhlížely, jestli bude kočka v blízkosti. Byla. Dostala zase misku mlíčka a v obchodě jsem se dívala po kočičích konzervách.

V pátek jsme na zahradu dali dvě misky. Jednu na vodu (mlíčko) a jednu na konzervu. Pekla jsem kuře a kosti dala do lednice (pro koho asi?)

V sobotu jsem kočku vzala k veterinářce. Známe se ze školky, takže Koblížka šla se mnou. Paní doktorka řekla, že je kočka zdravá, dala jí nějaké tablety a injekci.

V neděli s námi kočka trávila odpoledne na zahradě. Začala jsem přikrývat pískoviště.

Dneska strávili děti den s babičkou a dědou a jakmile jsem přišla z práce, byla jsem zevrubně informována, kam si Kočka lehla, kam sedla, co papala k obědu a co si dá k večeři. Moje vlastní matka mi řekla, že bych chudince kočičce měla vařit vydatnější stravu. Já ať si namažu chleba, beztak nic teplého nezbylo.

Otevřela jsem lednici, odsunula kočičí jídlo a dala si chleba s marmeládou. Kočce jsem nedala ani kousek :)