V jednom komentáři tady na Píše jsem psala, že chodím na aquaerobic. A napadlo mě, že jsem do blogu ještě nikdy nepsala o haldách endorfinů, které se dají nechat v bazénu. O zábavě ani nemluvě.

Je to asi sedm let, kdy mi Zuzka zavolala s tím, že našla výborné cvičení pro nás, kteří nemáme rádi poskakování v rytmu tuc-tuc-tuc a nejsme schopni si zapamatovat ani ty nejjednodušší taneční kreace v aerobicu. Zmiňuji ještě jednou, že to bylo před sedmi lety, kdy nabídka cvičení ještě nebyla tak pestrá jako dneska a všechny ty jógy, kalanetiky, pilates, balanční míče, taiči a podobné záležitosti se teprve zlehounka dostávaly mezi širší veřejnost. Zuzka přitáhla z bazénu letáček na cvičení ve vodě. "Ty vole, ta voda nás bude nadnášet, chápeš to? Prostě si budeme hopsat ve vodě a zhubneme - jdeš do toho?" křičela do telefonu a já řekla, že jdu.

A tak jsme se vyrazily do bazénu. Cestou jsme řešily, jestli
 - nebudeme nejtlustší
 - naše plavky jsou dostatečně IN
 - budeme v bazénu úplně nejstarší
 - to vůbec fyzicky zvládneme
 - nebudeme muset KOUKAT pod vodou
- cvičitelka bude taky ve vodě nebo jak to vlastně bude
 - tam budou nějací chlapi

Skutečnost předčila všechna naše očekávání. Zjistily jsme, že věkový průměr spíš snižujeme, na plavky se opravdu nehledí, chodí cvičit i metrákové dámy, cvičení zvládneme, pod vodou se nekouká, cvičitelka je na břehu a chlap je tam jeden. Mohl by to být náš děda.

Od doby, kdy jsme tam byly poprvé, uplynulo už hezkých pár let, ale jezdíme pořád. Vždycky si zalezeme do poslední řady a pořád nás rozesmívá, když máme "jezdit na žížalách" nebo přeskakovat destičku, kterou mácháme pod vodou. Co rozesmívá, tlemíme se jako blázni.

nás bývá víc, tohle je jen ilustrační fotka :)

Jedna ze cvičitelek, říkejme jí třeba Martička, váží asi 90 kg, ale je neuvěřitelně ohebná. Tak tahle Martička se rozhodla, že z nás udělá akvabely a do své hodinky pravidelně zařazuje "cvičení v kroužku". Vypadá to nějak takhle:
"Tak honem, honem, do kroužky, zlatíčka," tleská Martička a rozděluje nás pomyslnou čarou. A už se v bazénu tvoří dva kruhy. Padesátiletá dáma vedle patnáctileté holčiny a vedle dvě chechtající se třicátnice a pak důchodkyně s čepicí na hlavě, pak děda a další figurky. Chytneme se za ruce. A Martička nás z břehu organizuje.
"Položíme se na vodu, kdo nezvládne, dá si pod prdelku žížalku a jdeme od sebe, k sobě, pojďme na to!" poskočí si na břehu a my se díváme, jestli to OPRAVDU myslí vážně. "Namočím si vlasy," hlásí padesátiletá dáma. "Neudržím se na vodě, mám velkej zadek," říká patnáctiletá holčina. Přesto se Martičce plány daří a my opravdu ležíme na vodě, kopeme do sebe nohama a snažíme se plavat od sebe a k sobě. "Pozor, zlatíčka, na druhý kroužek," taktně naznačuje Martička fakt, že někteří se propojili s druhým kruhem a všichni se postupně přetahujeme a potápíme. V kruhu pak zkusíme ještě pár jednodušších cviků a pak hrajeme klasickou přetahovanou nebo přeplouvanou, kterou jsme vždycky hráli jako malé děti. Končí to vždycky stejně. Záchvaty smíchu má i padesátiletá dáma, i patnáctiletá holčina, i děda, i třicátnice, i Martička.

Protože cvičíme v mimopražském bazénu, výskyt vystajlovaných modelek se značkovými plavkami je mizivý. Možná i proto je tam atmosféra naprosto kouzelná, nikdo nekouká, co má ten druhý na sobě nebo jak vypadá. I když - já si na cvičení stahuji vlasy do culíku a před bazénem se odličuji. Pak mám trochu problémy s tím, že mě lidi, které znám z bazénu, v civilu nepoznají.

Jestli jste na aquaerobicu ještě nikdy nebyli, určitě to vyzkoušejte. Jednak fakt zhubnete, jednak je to výborná zábava!