"Až budu velká, budu Popelka," prohlásila Koblížka a vylezla si mi na klín. "Žíkej mi Popelko už teď, ať si na to obě zvykneme."
Vůbec mě podobné věty nepřekvapují, protože má dcera jich má na skladě na každou hodinu několik. Vzala jsem ji v podpaždí a postavila na zem. "Popelko, jdi si vyčistit zoubky!" Plácla jsem ji lehce přes zadek a poslala do koupelny. Otočila se na mě, dala ruce v bok, povykročila levou nohou a důležitě prohlásila: "Popelky si zuby nečistí!"

To už jsem se začala smát zcela nepokrytě. "Jó, a kdes to slyšela? Popelky si zuby čistí, protože se chtějí líbit princi a taky jsou čistotné a pořádkumilovné a poslušné a vůbec. Dnešní doba žádá Popelky s bezvadným chrupem!" dodala jsem a vycenila jsem na Koblížku zuby. "Mluvíš jako ta paní z reklamy. Tak já teda jdu."

"Měla by sis koupit kouzelnou hůlku, abys mi vyčarovala šaty. Protože mi budeš dělat kmočičku, až budu velká a budu Popelka," prohlásila druhorozená a dýchla na mě. "Půjčila jsem si pastu pálivku, koukni." Koukala jsem. "A cos tam dělala tak dlouho?" ptala jsem se. "Trénovala jsem úsměvy pro prince. Dala jsem si k zrcadlu stupátko."

Co se taky jiného dá v koupelně dělat, že?

Posedlost princi a ženichy se Koblížky poslední dobou drží zuby nehty. Mě jen trochu děsí, že ve svých čtyřech letech má naše malá Popelka velikost boty 30. To na malý střevíček nevypadá...