"Pšedstav si, mami, kdybych se ti narodila s tšíma okama. To by bylo legrační, viď?" sdělila mi Koblížka dnes v půl šesté ráno. Sice mám oči jen dvě, ale v okamžiku jejího dotazu jsem je chtěla mít ještě zavřené. Aspoň hodinu. Otevřela jsem aspoň jedno a potichu řekla: "Nechceš si vlézt ke mně a zavřít očička a ještě chvilku spinkat?" Nechtěla.

"To jedno oko bych mohla mít vzadu. Na vláskách. Koukala bych, kdo jde za mnou. A taky bych mohla couvat a do ničeho bych nenabourala." Zavřela jsem oko a nechala ji mudrovat. Stejně už neusnu, říkala jsem si.
"Nešlo by to, pšikoupit jedno oko?" ptala se a ledové nožičky strčila pod moji peřinu.
"Nešlo."
"To je škoda. A co kdybych se zeptala táty, aby mi jedno oko pšioperoval?" zkusila to druhorozená přes protekci.
"Zeptej se ho, ale myslím, že to neumí."
"Až ho uvidím, tak se ho zeptám."

Koblih si pro děti přišel v osm ráno. Jdou dneska do zoo a docela jim závidím, protože je tam hezky. Já si dnešek vyhradila na uklízení (no - uvidíme, jak to dopadne). Koblížka se už o očích nezmínila. Zapomněla, protože řešila složitější problémy.

• jak funguje mozek
• proč kluci nenosí culíky
• jestli si může koupit svatební šaty, jaké ONA bude chtít
• proč nemůžeme mít vlastní autobus, ve kterém by vozila všechny své kamarádky
• kdy už se KONEČNĚ naučí číst
• proč jahůdky nerostou rychleji
• kde má plyšovou opici a jestli ji náhodou nenechala u babičky
• jestli v pondělí přijde do školky Terezka
• proč máme tolik cédéček s pohádkami

Miluju čtyřleťáckej svět!