Koblížek objevil svět hudby. Mám z toho neuvěřitelnou radost. Holkám přenechal Písničky z pohádek, Maličká su i Hradišťan pro děti. Ode mě si půjčil Queeny, Olympic, Nohavicu, Simona a Garfunkela, Michaela Jacksona, Madonnu, U2, Beatles, Kiss, Janis Joplin a všechny ostatní a zkouší, co se mu líbí a co ne. S klukama si vyměňuje empétrojky. Přenastavil televizi, takže na jedničce teď máme MTV a na dvojce Óčko. Nechala jsem ho.

Pamatuju se na svoje hledání. Strašně mě to bavilo. Zjišťovat, co se mi líbí a co nikdy poslouchat nebudu. A teď si to užívám dvojnásobně. Protože se docela shodujeme.

Čekala jsem tohle období trochu dřív, ale fakt ho doteď bavilo poslouchat Svěráka nebo Tři čuníky. Ale musím říct, že já si tyhle písničky občas s chutí poslechnu i teď, na stará kolena.

A ještě jednu věc jsem zjistila :) Neřekla jsem Koblížkovi nic o tom, že vážná hudba není "cool". A tak má zatím mezi svými nejoblíbenějšími skladbami Čajkovského b-moll a několik dalších symfonických "pecek". Čekám s hrůzou na dobu, kdy se z jeho pokoje budou ozývat nesnesitelné zvuky, které nezvládnu a budu nadávat, aby je ztišil. Vím, že ta doba přijde :) Ale zatím je to tak, že zaslechnu nějakou svou oblíbenou, vřítím se k němu a začnu halekat: No to je bomba, jak se ti to líbí? Vytisknu slova a pak trsáme a řveme aspoň refrény a užíváme si to. A holky na nás koukají jak na blázny. "Jsou to ještě prťata, mami," oznámí mi Koblížek a pokračujeme. Show must go on...