Určitě jste zaznamenali událost, které se chytily všechny evropské (i světové) noviny a agentury. Rakouská dívka, která byla unesena před osmi lety, se znovu našla.

Natascha Kampusch.
Jméno, které zná celý svět.
3096 dní strávených v zajetí.
V malé místnosti bez oken.
Ve společnosti jednoho člověka.

Natascha se ukázala veřejnosti a promluvila před televizní kamerou. Video můžete shlédnout na stránkách Spieglu - a dneska v devět večer vysílá její vystoupení ČT2.

A mě napadá: Je fajn, že se našla jedna dívka, kterou rodiče oplakali. Je ale tahle mediální show nutná? Není to od reportérů až hyenismus, zaobírat se tak detailně tímto případem? Nemá Natascha právo uchovat si aspoň trochu soukromí? Opravdu všechny zajímají detaily jejího života v kleci?

Co ostatní děti, které se ztratí? Existuje spousta nezvěstných dětí, které rodiče oplakávají. Ale tyhle děti nás nezajímají. Po těch nepátráme. Zajímají nás skandály. Hledáme pikantnosti, náznaky, říkáme si: Týjo, tohle že dělala? Takhle že to bylo? Proč je v nás ta touha šťourat se v cizím životě? Je to Natasche ku prospěchu?

Co si o tom myslíte? Sledujete Nataschin příběh?