Petru s Luďkem mám moc ráda, kdykoli k nám přijdou na návštěvu. Luděk je totiž úchyl. Teda ne že bych měla ráda úchyly, ale Luďkova úchylka mi vyhovuje.

Včera zazvonil telefon. A že prej mám postavit vodu na kafe, volala Petra. Přijeli do našeho města a že se staví, když je tak hnusně. Hnusně fakt bylo. Pršelo, byla zima a nevlídno. Tak jsem postavila vodu a sklidila aspoň gauč od Lega, aby si návštěva měla kam sednout.

Ale zpět k Luďkově úchylce. Nevím, jestli znáte nějakého úchyla (kromě Průši, dej mu pánbů klid), někdy se to ani na první pohled nepozná. Ani do Luďka by to nikdo neřekl. Odborník na molekulární biologii, vzorný manžel a táta dvou dětí. Zvonek, vítání v předsíni a už jsou tady. Zalívám kafe, dělám mléčnou pěnu a nesu tác do obýváku. Kecáme, pijeme a já čekám, jestli se mnou půjde Luděk do kuchyně, až ponesu prázdné hrnky. ŠEL! Nespletla jsem se.

"Ukaž, dáme to rovnou do myčky," říká a už ji otevírá. "A co filtr?" Smála jsem se. Bylo mi jasné, co bude následovat. Luděk vyndá spodní koš, následně filtr - ten rozšroubuje a důkladně umyje pod kohoutkem. Luďkova úchylka totiž spočívá v tom, že všude, kam přijde, čistí filtry v myčkách :)