V pondělí odjíždí Koblížek na školu v přírodě. A já, zasloužilá matka, jsem z toho poněkud nervózní. To víte, PRVNÍ škola v přírodě (školku nepočítám).

"S kým budeš spát?" ptala jsem se juniora včera večer. "Nevím, asi s Janičkou." Janička je nová láska, má nejkrásnější vlasy, oči a moc pěkně cvičí :) . "To nemůžeš, budeš si muset vybrat nějakýho kluka." Koblížek se na mě nechápavě podíval: "A proč? Když mám Janičku rád?!"

Povzdechla jsem si. Nebude to jednoduché. Je to malý proutník, už miluje asi pátou holku od začátku školního roku. Nosí jim hračky z Kindervajíček, kreslí jim obrázky a dává jim kousnout do svých svačin. Janičky (Klárky, Evičky, Natálky, ...) mu nosí barevné tužky, ořezávátka, nechávají mu místo u stolu v jídelně a připravují mu cvičky na tělocvik.

"Budeš muset být s nějakým klukem, protože to tak prostě je. Holky s holkama a kluci s klukama." Koblížek protáhl svůj malý ksichtík: "No potěš. To bude teda pěkná nuda!"

Včera jsem byla u dětské doktorky pro razítko na několik papírů - že je Koblížek zdráv, nepřišel do styku s nemocným dítětem atd. Šla jsem tam bez dětí (aby v čekárně něco nechytily). Překvapilo mě, kolik samotných rodičů tam bylo. Přišla jsem si jako na úřadě. "Další!" šup do ordinace, razítko, stovka, "další!" šup do ordinace, razítko, ... . Kdyby si sestřička udělala kancelář v čekárně, klidně by to stačilo.

A dneska musím koupit další vybavení. Novou pláštěnku, tenisové míčky a kuličky! Děti mají mít kuličky, bo prej neznají hru s ďůlkem. Nevím, jestli se mi podaří je sehnat. Zkusím hračkářství, tam by je snad mohli mít, ne?