Ráda dostávám dárky. A Koblih se včera tvářil napnutě, když mi dával zelenou krabici převázanou zelenou stuhou. "To máš jen tak, že je léto." Ráda dostávám dárky jen tak.

Děti byly napnuté jak kšandy, když jsem mašli rozvazovala. Nakonec přišly ke slovu nůžky (nebo vy to vydržíte - poctivě rozvázat všechny uzly a rozlepit samolepky? Já ne - stříhám, trhám a ničím). V krabici další krabička a v ní hlava. Malá hnědá hlava s očima, ušima, nosem a pusou. Taky s knotem. Zapuštěná do sklenice. "Co to je?" ptala jsem se Kobliha. "Nebuď nedočkavá - dej tam vodu a uvidíš." I dala jsem tam vodu. Ale nedalo mi to. Podle výrobce na krabičce už vím, co mi vyroste. Tohle:

Nebo tohle, když udělám pár kosmetických úprav:

Těším se, až mi nová hlava vyroste. Máme ji na stole. Jako malá jsem chtěla být kadeřnicí :)