Byla jsem na Bathory. Na filmu strhaném kritikou, na filmu dlouho očekávaném a v bolestech se rodícím. A od té doby, co jsem přišla z kina přemýšlím nad tím, jak o něm napsat do blogu.

Knihu Joža Nižnánského jsem četla někdy před deseti lety a před kinem jsem si ji záměrně nepřipomínala. Zůstala v knihovně. A abych pravdu řekla, nevím, jestli se k ní někdy vrátím. Juraj Jakubisko totiž obrátil příběh největší vražedkyně všech dob, jak píše Guinnesova kniha rekordů, úplně naruby. A čtenáři / diváku, teď si vyber, čemu chceš věřit.

Dovolte mi citovat režiséra: "Po přečtení publikovaných děl a prostudování historických materiálů jsem dospěl k odlišnému závěru. Podle mne byla tato renesanční, inteligentní a vzdělaná žena obětí těch, kteří prahli po jejím majetku."

Příběh asi všichni znáte. Alžběta Báthoryová, tzv. Čachtická paní, se koupala v krvi panen, aby získala mládí, krásu a dlouhověkost. Byla to krutá panovnice, která nelitovala nikoho ze svých poddaných a ve svém sklepení utýrala mnoho lidí. Tolik román. Ale film je o něčem jiném.

Nejdřív musím říct, že je dlouhý, až předlouhý. 138 minut. Skládá se ze tří částí, které navozují tři osudové osoby v životě Erszebet (Alžběty) - dva muže a jednu ženu. I na erbu rodu Bathory jsou tři drápy. Filmaři je použili pro popis tří důležitých mužů hraběnčina života. Její manžel, František Nádasdy, tráví plno času v bojích s Turky, je mužem prvním. Druhým, osudovou láskou, se stane italský malíř Caravaggio. Třetím, neméně důležitým, je palatin Juraj Thurzo.

A tak může divák postupně nahlížet do celého hraběnčina života. Nadaná, vzdělaná hraběnka se stará nejen o své děti, ale i o majetek a poddané přímo vzorně. Léčí nemocné, dokáže být rázná tam, kde je to potřeba, i citlivá a milující. Herečka Anna Friel, nádherná Angličanka, se role zhostila na výbornou. Ve svém okolí, jak už to bývá, má své nohsledy, rádce, příznivce i nepřátele. Tím největším protivníkem je palatin Juraj Thurzo (Karla Rodena bych za tuto cenu klidně nominovala na Oscara!), podlý muž, který je do Eszebet zamilovaný a chce ji připravit o majetek. S pomocí své manželky se o to snaží všemi způsoby (podpásovými i celkem regulerními).

Na straně Erszebet je čarodějnice Darvulie, která ovšem nedokáže svou paní zachránit před intrikami mocnějších.

Děj filmu prozrazovat nebudu, ostatně jak hraběnka skončí, známe ze školy. Jsou ale další pohledy, které mě zaujaly. A další okolnosti, které mě nutí nad filmem (a kritiky) přemýšlet.

Juraj Jakubisko natočil nejdražší film v naší historii. Odhady mluví i o 400 milionech. Jistě, je to obrovská suma peněz. Produkce je měla problémy sehnat, což je pochopitelné. Ale nakonec se to podařilo, původní rozpočet se sice překročil a film vznikl. A teď nastala doba kritik. Za TOLIK peněz natočili TOHLE? píše se na jednom serveru. Škoda, že TOLIK peněz nedostal někdo JINÝ, píše se jinde. PROMARNĚNÁ ŠANCE, dočteme se tamhle. ŠPATNÝ SCÉNÁŘ. NEDOTAŽENO. CHYBÍ DRAMATURGIE. A tak to jde pořád dokola. Štvou mě tyhle řeči. KAŽDÝ z nás má příležitost a možnost sehnat si peníze a pokusit se vytvořit dílo, které chce. Každý. Problém je, že ne každý je tak schopný tolik peněz dát dohromady, sehnat tým, podklady, scénář a natočit historický velkofilm. A tyhle řeči mi přijdou jako závistivé pokřikování kachen na malém rybníku. Ráda bych tedy vzkázala všem kritikům a kritizujícím: Zkuste si to. Sežeňte peníze a dokažte, že to umíte líp!

Po návratu z kina jsem přečetla recenze (nikdy je nečtu dopředu, aby mě neovlivnily). Žádná vyloženě kladná. Tahá do toho romantickou lásku, čtu. Opisuje ze Jména růže - dva mnichové jsou kopie, píšou jinde. Nabral si příliš velké sousto a nezvládl to, napsal další pisálek v klidu své pracovny.

Já to vidím trochu jinak. Jednak obdivuji odvahu Jakubiskových, že se pustili do tohoto tématu. Je těžké zpracovat příběh tak známý, a je těžké ho zpracovat po svém. Obdivuji celou kostýmní výpravu. Exteriéry jsou nádherné, herci vybraní pečlivě, scény jsou pečlivě sestříhané a film není odfláknutý. Sice jsem na konci nebrečela, jak si přála představitelka Erszebet ve svém rozhovoru pro Magazín MF Dnes, ale už teď vím, že na Bathory půjdu určitě znovu. A doporučuji ho ke shlédnutí i vám.

Podívejte se zatím aspoň na trailer: