"Kde máš mikinu?" ptala jsem se Koblížka, když v úterý přišel ze školy.
"Zapomněl jsem ji ve škole - teda asi," odvětil prvorozený a z kalhot začal vyndávat kaštany, které nasbíral cestou.
"Ale jestli tam je, tak bude asi u tý z pátku."
"A u tý z minulé středy," dodala jsem já.

Moje dítě se odmítá smířit se skutečností, že je podzim. Ač ráno odchází v mikině, odpoledne přichází v tričku. "Nemám ti do školní šatny koupit nějakou skříň, aby se ti tam to oblečení líp vešlo?" ptala jsem se spíš pobaveně, než že bych byla naštvaná. "No tak já to někdy přinesu, když myslíš. Ale mikin mám ještě dost. A taky mám nějaký svetry, ne?" Flákla jsem po synáčkovi panenkou, kterou jsem právě měla v ruce.

Mně osobně taky ten podzim vadí. Žádné veselé padání barevných lístečků, ale zima, pošmourno a mrholení. Jak v anglickém filmu. Včera jsem zkušeným okem mrkla ven a vzala si sako. Až před domem jsem zjistila, že z nebe padají kapky vody. Mrholilo. Hnusně. Lezavě. Ale vracet se mi pro deštník nechtělo. Na kočár jsem narvala pláštěnku a vyrazila do banky.

Přišla jsem mezi kravaťáky jako zmoklá slepice. A protože jsem měla jednání s panem skoroředitelem, byl můj splihlý vzhled do očí bijící. Mokrá slída od kočáru pomalu a nenápadně máčela v kanceláři koberec. "Takhle zevnitř to ani nevypadá, že tam prší," podíval se upravený čtyřicátník z okna. "No, taky jsem si to myslela a vyrazila jsem pěšky a bez deštníku. A teď si říkám, že příště nebudu líná se pro něj vracet!" Pan skoroředitel zmáčkl knoflík u svého telefonu a prohodil: "Katko, můžete na chvilku, prosím?" Sekretářka byla v kanceláři v cukuletu. "Přineste nám, prosím, jeden firemní deštník a nějakou hračku pro tu malou!" Katka nakoukla zkušeným okem starší dámy do kočáru, aby odhadla Markétin věk a odešla. Za minutku byla zpátky s novým deštníkem a dřevěnými kostkami. Já vyřídila, co jsem potřebovala a vydala se už vyzbrojená do podzimních plískanic.

Cestou domů jsem potkala třetí třídu. Koblížek mi říkal, že jdou do divadla (ráno jsem na to zapomněla). Když šel syn kolem mě, všimla jsem si, že má na sobě dvě mikiny. "Neboj, nezapomenu," zavolal na mě a zamával mi. Jsem zvědavá, kolik oblečení dneska přinese.