Jana Nedvěda jsem nikdy moc nemusela. Nějak jsem mu nikdy nevěřila, že to, co zpívá, je upřímné a od srdce. Nevím proč, ale přišlo mi to spíš jako zpívání přes peněženku. Definitivně se mi odcizil, když jsem si přečetla o jeho vztahu s Pavlínkou (jmenovala se ta mladá dívka Pavlínka, doufám?). To vrkání starého obézního pána, slova plné lásky, hvězd a romantiky. Nic pro mě :)

Dneska jsem si na iDNES přečetla recenzi jeho nového alba, Lidových písniček. Překvapilo mě, že Ondřej Bezr udělil Nedvědovi pouhých 10%, většinou bývají autoři shovívaví a nějaké plusy na dílech vždycky najdou. Článek se jmenuje Jan Nedvěd natočil své zdaleka nejstrašlivější album. Poslechla jsem si ukázky z alba a musím s autorem souhlasit. Zase plno rádobysladkého hlasu, utahanost a snaha vydělat na lidovkách něco peněz, Vánoce se blíží :)

Líbila se mi anotace alba: Nezaměnitelný hlas a charisma Honzy Nedvěda, který přizval ke spolupráci na tomto projektu i svého bratra Františka, dodává kolekci český, moravských a slovenských lidovek, punc výjimečnosti i nečekaně folkový nádech.Nejznámější písničky, které tak ožívají napříč generacemi jsou sympatickým nápadem, který potěší rodiče i děti. (Universal Music)

Lidové písničky mám ráda, ale Nedvědovu verzi si určitě nekoupím. Když Nedvědy, tak ve starých Spirituálech, pak už ne.

A co vy? Posloucháte Nedvědy? A lidovky? A Nedvědovy lidovky? ;)