Společnost Ahold zrušila Hypernovy, změnila logo a ostatní je všechno při starém. Nebo snad někdo máte lepší zkušenosti s tímto řetězcem než já? Opět jsem se včera přesvědčila, že prodavačkám je jedno, jestli bude logo takové nebo makové. Duše prodavačky zůstává.

Odpoledne jsem se vydala do jednoho z Albertů, který je blízko Prahy. Na náměstí menšího městečka. Parkovat se tam dá bez problémů, to je fakt. Ale tím taky výhody končí. Protože ještě nikdy jsem tam nekoupila všechno, co jsem potřebovala.

 V televizi jsme masírováni reklamou, jak je nové logo úžasné, ceny v Albertu báječné, nízké a motivující. Nedalo mi to a našla jsem si o logu pár "odborných" informací.
  

Osobně bych o přátelském přístupu personálu pochybovala. Ale popořadě: Chtěla jsem koupit jen pár obyčejných věcí, doma už je prázdná lednice a ve špajzu se prohánějí myši na koloběžkách. Vešli jsme do obchodu. Vozík jsem nechtěla, stačil mi košík. Ale ouha. Všechny byly pod kasami, před nimi ani jeden. Zkuste se probít k pokladně a vzít si ze země košík, když jsou všude fronty a máte s sebou tři děti a kočár ("rodiny s dětmi mají v prodejnách rozhodující slovo"). Dobrá, poprosila jsem zákaznici, která zrovna rovnala zboží nad košíky, jestli by mi jeden nepodala. Uhnula vozíkem, nabrala dítě před sebou, protože na kasách není moc místa k manipulaci a košík mi podala. Hurá. Tak vzhůru za nákupy!

Koupili jsme banány, jablka a nějakou mrkev. U váhy byla fronta a když jsme se dostali na řadu, došla páska. Na druhé váze chyběl druh jablek, které jsme kupovali. Zkusila jsem stejnou pozici tlačítka jako na první váze, ale vylezla cedulka s česnekem. Mně došla trpělivost a jablka putovala zpátky do regálu.

S rýží jsme problémy neměli, stejně tak se nám povedlo ukořistit špagety. Problém nastal u šunky. "Můžete mi, prosím, nakrájet půl kila téhle šunky?" ptala jsem se prodavačky, která stála u cedule Na požádání vám nakrájíme větší množství uzenin. "Můžu." I vzala paní velkou šunku do nářezáku a krájela. Já mezitím hlídala děti, aby je někdo nezajel. A už mi podává balíček se šunkou. Kolečka ale rozkrojila napůl! "Já nechci, abyste mi ji krájela napůl! Já ji chtěla na plátky!!!" fakt jsem byla naštvaná. "No jo, ale to by se mi nevešlo do tý fólie!" s nevinným úsměvem odvětila paní prodavačka. "Tak tohle nechci. To si prodávejte někomu jinému. Můžete mi nakrájet půl kila šunky tak, aby kolečko zůstalo kolečkem?" moje nervy byly na pochodu. "No to můžu, ale nejdřív musím rozdělit tohle půlkilo na tři balíčky. Tolik šunky by si nikdo nekoupil." Tak jsem ještě byla za blbce, který kupuje NAJEDNOU půl kila šunky. Vzdala jsem to. "Nechci nic, zajdu si u nás k řezníkovi," řekla jsem té dobré duši. "No takové zákazníky mám ráda!" broukala si prodavačka polohlasem.

Vyhnuli jsme se čtenářskému koutku (můžete mi někdo vysvětlit, proč tolik lidí čte noviny a časopisy v obchodě?) a zamířili jsme k pečivu. "Hohlíky už nemají?" ptala se mě Koblížka. Měli. Poslední tři pomačkané kousky se krčily v rohu regálu. "Nemají!" byla jsem vzteklá. "Koupíme housky," prohlásila jsem a začala je nandávat do pytlíku. Jogurty jsme koupili v pohodě a mléko taky. "Jste připraveni na frontu?" zeptala jsem se dětí. "Já už jsem tady připravenej na všechno," odvětil Koblížek. Inu, zkušenost se nezapře :)

Nepochopila jsem, proč je v tomhle Albertu vždycky aspoň polovina regálů prázdných. Když jsem chodila na přednášky marketingu, učili nás úplně jiné věci. Máte málo druhů zboží? Klidně nasázejte třicet stejných plechovek vedle sebe, psychologie funguje. Hlavně ne prázdná místa v regálech. Hlavně v oddělení drogérie bylo zbožíprázdno. Dva šampony a pár sprchových gelů muselo mít strach, jak tam bylo prázdno. Proč tam prodavači nevyrovnají třeba toaleťák? Ten zabere hodně místa :)

Albert teď dělá to, že když jsou před vámi čtyři zákazníci, dostanete tašku zdarma. Před námi jich bylo šest, u dalších kas to bylo podobné. Konečně jsme se dostali na řadu. "Já tašku nechci, děkuji!" řekla jsem pokladní, když se mě ptala, jestli chci igelitku, nebo papírovou. "Ale mladá paní, jsou zadarmo!" Na nákupy si nosím svoje hadrové tašky, které dám hned do auta, nemám ráda igelitky. "Já vím, že jsou zadarmo, ale já je nechci!" Pokladní zavrtěla hlavou. Asi jsem fakt nějaká divná. "Tak já bych si ji vzala, mladá paní!" ozvalo se z fronty za námi. Pokladní vítězoslavně podala papírovou tašku další zákaznici. "Ale tu svoji chci taky, mám na ni nárok!"

Zaplatili jsme a dali košík pod kasu. Mezi ostatní. Před nimi pořád nebyl ani jeden. Dali nákup do auta a odfrčeli domů. U nás jsem si ještě došla do masny pro nerozkrojenou šunku a říkala si, že v Albertu mě zase hned tak neuvidí.