Vrátili jsme se ze slunné Francie. Zážitků plno, nevím, který z nich mám psát dřív. Tenhle na mě udělal silný dojem, třeba se bude líbit i vám :)

Vlnový příběh

"Pozóóóór, vlnáááá! Hlídejte si zubýýý!" ječela Karolínka na ostatní děti.
"Karolínko, nebuď protivná!" Velká Karolína si upravila plavky, které jí vlna posunula nežádoucím směrem a chystala se na proskočení další. "Ten pán za to nemohl!"
"To nevadí. Ale vtipný to je!"

Ve čtvrtek jsme byli na pláži a nenápadně sledovali starší pár, který chodil na kraji moře. Paní s klacíkem v ruce šťourala do každé větší mušle, vodní řasy nebo mrtvého kraba. Pán si držel pusu. Děti stavěly hrad a dvojice si nevšímaly. Paní došla až k hradní bráně s bílými mušličkami, zarazila do ní klacík a prohodila k dětem: "Poslouchejte, děti, vy si tady tak pěkně hrajete. Kdybyste náhodou našly něco, co do vody nepatří, je to naše." Koblížka a jeho kamarády věta zaujala. "Co nepatří do vody? Jako třeba prázdný láhve? Nebo papíry?" Přišla jsem blíž, neb jsem byla zvědavá, co se u vody odehrává. Zvedla se i Karolína, moje kamarádka.
"To jsou vaše děti, mladá paní?"
"Některé ano. Jsme tu pohromadě ještě s dalšími rodinami. Můžeme vám nějak pomoct?"
"Dneska jsou opravdu velké vlny, že?" začala paní zeširoka.
"To máte pravdu, mně to málem vzalo šátek."
"No vidíte. A manželovi ta vlna vzala zuby."
"To je strašné." Opravdu mi pána bylo líto.
"Nemůžu nic jíst, nemůžu mluvit a vypadám jako blbec," prohodil pán.
"Kdybyste je našli, dostanete odměnu. Ležíme támhle - na lehátkách máme ručníky s egyptskými hieroglyfy."
Dívala jsem se za tímhle párem a myslela jsem na jejich pokaženou dovolenou. Obzvlášť když jsem je potkala v obchodě s potravinami, kde si pán vybíral ovocné přesnídávky.