Dneska ráno jsme byli pozvaní na pětiletou prohlídku. Koblížek se trochu bál, přece jen věděl, že mu budou píchat injekci, ale nesl to statečně a od rána byl dobře naladěn.
"Koblížku, musíme přinést paní doktorce moč. Ona podle toho pozná, jestli jsi zdravý."
"A co je to moč?"
"To přineseme tvoje čůrání."
"A co s tím bude paní doktolka dělat?"
"Dá do toho takový proužek a podle toho, jak se to zbarví, pozná, co ti je.."
"Jé, to jí můžu žíct dopšedu - já čůlám žlutě!"

I přesto jsme vyrazili i s lahvičkou. Koblížka v kočáru, Kobližek nervózní, jestli nesplete čtverec a trojúhelník (nespletl) a vydali jsme se na středisko. Kobližek zvládl barvy, tvary, namaloval panáčka, zazpíval písničku, řekl básničku, sám se svlékl a oblékl, přečetl znaky jedním a druhým okem a i na injekci došlo. A Koblížek vůbec nebrečel! Považovala jsem to za opravdové hrdinství, vzhledem k tomu, že brečí, i když ho píchne komár. Za odměnu dostal omalovánky a šli jsme domů. Jsem ráda, že to máme za sebou - musím přiznat, že jsem byla taky krapítek nervózní... ale zmrzka za odměnu to spravila u něj i u mě - a jahodová točená byla fakt moc dobrá!