Seznámila jsem se s úžasným člověkem. Je mu šedesát let a je velmi charismatický. Umít mluvit, má přehled a když něco říká, má to hlavu a patu. Vedeme filozofické rozpravy a povídáme si o historii a o knížkách a o životě. O dětech a o rodičích a o světě a o Bohu. Už dlouho jsem si s nikým tak dobře nepopovídala. Jsem ráda, že ho mám. O to víc, že s panem Iks se teď budu setkávat častěji, protože...

protože je to bratr mého táty, o kterém nikdo neměl ani ponětí. Až do doby, než nám od něj přišel dopis. Že je nevlastní bratr našeho taťky a že posílá naskenované fotky. Někdy dovede život rozdat karty tak důmyslně, že není nouze o překvapení. Tohle bylo moc milé.

Jsem ráda, že jsem měla příležitost strejdu Iks poznat. Doufám, že naše hovory jen tak neskončí - a doufám, že ne, protože nebydlí tak daleko od nás - a že celá jeho rodina bude stejně fajn jako je on sám.