"Mamí, ty jsi úúúžasná!" Koblížka vytřeštila oči nadšením.
"Ty děti ale někdy říkají nesmysly, že jo?" Lenka si vyměnila nůžky a hřeben, aby mi prostříhala konečky. Najednou se zarazila: "Ježišmarjá, promiňte!"

Musela jsem se smát. "No jo, to jsou ty léta, kdy ještě člověk vlastním dětem připadá úžasný. Užívám si to, dokud to tak je. Bude hůř," prohlásila jsem a do zrcadla jsem pohlédla na rudou kadeřnici.
"Nezlobte se, paní Kobliho, já prostě mluvím rychleji než myslím."
"Mně to nevadí, taky si sama sobě nepřipadám úžasná. Navíc je to stejně replika z nějaké kreslené pohádky," smála jsem se. "Tipuju to na Bali nebo kravičku Klárku."

Změnila jsem vizáž. Obarvila si vlasy, úplně změnila účes a koupila si novou sukni. Taky jsem si v neděli koupila permanentku na cvičení. Rozhodla jsem se, že si budu života užívat a nebudu útrpně sedět v koutku. Aktivně! to je moje podzimní heslo.

Napadlo mě: kdybyste teď hned a bez přemýšlení měli vymyslet SVOJE PODZIMNÍ HESLO (zvolání, motto, výkřik), co by vás první napadlo?