Dneska jsem absolvovala školení o tom, jak psát na web. Jak psát titulky, jak mají být dlouhé odstavce, která slova používat a která ne, kam čtenáři koukají, když surfují a jakou mají (ne)trpělivost. Sice to byly pořád dokola omílané pravdy, ale nic naplat, fungují.

Pak jsem si zajela pro další dávku do nemocnice. Respektive jsem se nechala odvézt, zpáteční cesty za volantem neriskuju. Už se mi to chýlí ke konci. Pak zase nějaké testy a ... pak se uvidí. Naprogramovala jsem si to tak, že budu v pořádku. Zdravá.

Ze špitálu jsem jela taxíkem. Vezl mě nějaký mladý kluk a pořád něco povídal. Že má slečnu, která ho asi podvádí a že bydlí společně u jeho rodičů a že by ona chtěla dítě a on ne a kolik si vydělá on a kolik ona a co vaří jeho maminka nejraději a že jeho přítelkyně dělá fantastický guláš. Sice jsem ho moc nevnímala, ale celkem poctivě jsem přikyvovala.

Teď tady sedím na gauči, na klíně mám počítač, vedle sebe děti a klíží se mi víka. Strašně se mi chce spát. Musím vydržet aspoň do sedmi, pak můžu drobotinu uložit a jít si taky lehnout. U postele mám teď knížku Nepřítel v mém pokoji, ještě jsem ji nezačala číst, ale těším se na ni.

Co máte dneska k večeři? My máme LOV - čas od času ho vyhlásím a kdo si co uloví, to má (dá se u nás praktikovat jen při naplněné lednici). Já si ulovila jogurt a chleba a zbytek zeleninového salátu ze včera. Holky toustíky se šunkou a Koblížek si vytáhl třešňovou marmeládu a maže si už čtvrtý chleba. Mám pocit, že nás jednou sežere :)

"Dneska jsem si několikrát přidal," oznámil mi začátkem týdne.
"Z tebe musí mít kuchařky radost, když ti ve školní jídelně tak chutná."
"Mají - snědl jsem 9 knedlíků. Ale maso mi paní kuchařka nepřidala. A ptala se, jestli maminka umí vařit, když prej mi tak chutná!"
"A co jsi řekl?"
"Že mám doma nejradši lovecké dny!"

Takže asi tak.