Máme doma křečka. Tečka. Křeček dvojtečka škrábe, kouše, lechtá, dělá loužičky... znáte určitě tuhle říkanku, u které se kreslí na záda. My teď kreslíme pořád, protože celá školka si kreslí na záda a když se člověk něco naučí ve školce, může být doma za hrdinu. Hrdinky máme doma dvě.

To ve škole už se člověk naučí jiné věci. Koblížek ke mně přišel s otázkou: Bojíš se bramborové kaše? Dívala jsem se asi dost vyděšeně, tak mi tlesknul před očima. Mrkla jsem. "Bojíš se bramborové kaše. Když někdo mrkne, tak se jí bojí!" A se smíchem odešel.

Nezůstala jsem pozadu a naučila své nejstarší dítě tleskanou říkanku, kterou jsme pořád hráli ve škole, když jsem byla malá. Slova to mělo nějak takhle: Den den delí, dene dene doli doli, saša bibi saša bibi mexiko. A tak dál... Divila jsem se, že si to pořád tak pamatuju. Ale když něco tleskáte celou čtvrtou třídu, hlava si to zapamatuje. Kupodivu.

Proto jsem teď doma za hvězdu. Umím Milá babičko tečka, Den den delí - a bojím se bramborové kaše...