Tak jsem si dnes přečetla pár zápisků z místní blogosféry a řekla jsem si, že už musím taky něco napsat. Neb velké věci se dějí, jen nějak není čas na dokumentaci.

Aspoň dvě perličky:

PERLIČKA PRVNÍ, MELANOMOVÁ
místo - čekárna pražské kliniky
čas - mezinárodní den boje proti melanomu
hlavní postavy - čekající pacienti a jedna starší dáma v klobouku

Dáma vchází do čekárny, podpatky klapou po dlažbě a všichni se otáčejí. Dvě mladé holky zvedají hlavy od Reflexu a pak si něco špitají. Usměju se - jak velký rozruch může udělat jedna dáma v klobouku. Ten už visí na věšáku a každý nenápadně pokukuje, kam se dáma posadí. Hned naproti dveřím do ordinace. Skoro se nevejde na židličku, jak jí přetéká pozadí. Tichou čekárnu rozřízne silný hlas: "Vy všichni si jdete pro ten melanom? A kdo je poslední?"

PERLIČKA DRUHÁ, PUBERŤÁCKÁ
místo - doma
čas - neděle ráno
hlavní postavy - Kobliha a Koblížek

"Říkal mi Honza, že až nám bude jedenáct, budeme puberťáci. Budeme chodit s holkama a budem se muchovat. Mami, co to je muchlovat?"
"A jak na to Honza přišel, že puberta přijde v jedenácti?"
"Já nevím, ale už se na ni těším."
Já ani ne...

A teď ty velké věci: vypadá to, že to nejhorší mám za sebou. Vypadá to, že bude líp. Vypadá to, že to snad přežiju...
Ještě nikdy jsem se tak netěšila na léto...