Velkým hitem našich dětí je kreslení zmizíkem. Jde o hit posledních dnů. Příprava je jednoduchá a o zábavu je postaráno. Stačí vzít čtvrtku, natřít ji inkoustem, z penálu vyndat zmizík a kreslit. Koblížka viděla svého bratra, kterak kreslí město budoucnosti, stoupla si k němu na vzdálenost asi tří centimetrů a velmi zřetelně prohlásila: "Kuňa, taky ci to mizívátko!"

Slovo KUŇA (ano, kurňa) naučil Koblížku děda. Tento víkend. Mám velkou radost, že slovní zásoba tříletého děcka je bohatší zrovna o tento výkřik. Jde o výkřik oblíbený, libozvučný, často používaný. Někdy se okolí diví, kde se to v tom dítěti bere. Dneska ráno jsme s Koblížkou a Margaretou zašly do pekárny. "Počebovala bych deset johlíků, posím." Ano, Koblížka nakupuje ZÁSADNĚ SAMA. "Jaké chceš, holčičko? S mákem nebo se solí?" "Kuňa, deset johlíků," odpovídá naše holčička a Markéta v kočáru se může uřehtat. Já už se řehtám méně. Neřehtám se vůbec, mám-li být upřímná.

Ještě lépe se slovo KUŇA nese v čekárně dětského lékaře, kam jsem včera šla pro výsledky jakéhosi vyšetření. "Kuňa, kdo je ještě pšed námi, mamí?" ptá se to bezelstné stvoření. "Tahle paní," ukazuju nenápadně a nejradši bych svého otce zadupala do země (promiň, taťko). Paní se naštěstí směje. Pak zvážní a na celou čekárnu pronese nahlas. "Lepší kuňa než kurva, mladá paní, že?"

A pak vychovávejte své děti... :)