V sobotu jsem měla rodinnou oslavu doma. Bylo to celkem fajn, dostala jsem parfém od Donny Karan - zelený jablíčko, tu vůni hrozně miluju, (Jen škoda, že za tu dobu, co jí používám, jí začlo používat tolik ženských.:)), pár kytiček, několik lahvinek vína a melounovou vodku (mňam!) a pak nějaký ty korunky. (Za který si nic nekoupím, ale budu se z nich snažit vyžít, dokud si nenajdu práci.). O co se ale musím podělit.

Můj skoro osmdesátiletý dědeček mi přeje a pak říká: "Líbat tě nebudu, já jsem na mladší!"

Večerní akce se odehrávala jak jinak než s Ájou v Barracudě. Ája všem hlásila: "Léňa má dneska narozky, čtvrt století.", takže mě olíbávali barmani a měla jsem narozeninový koktejl. Margaritu. Dobrá byla. :)
Poprvé jsme si koupily XXL Cuba libre, prý je tam 6 koktejlů, takže jsme se říkaly, že to dáme s přehledem. :D
No, přišel tam zamnou Honza. (Minule jsem o něm něco psala.). Já z něj vždycky jsem taková rozpačitá, neumím se uvolnit. Ale v tu sobotu byl fakt divnej. Přišel o hodinu později, koupil nám panáky, seděl s námi asi 10 minut a pak byl pořád na baru. Balil tam nějakou mladou slečnu. Jakmile odešel od stolu, tak se mi ulevilo a do toho Ája říká: "Leni sorry, ale to prostě kretén, na co si jako hraje?". Úplně přesně vystihla moje pocity. Takže jsem si říkala, že takhle se ponižovat opravdu nebudu.. Honzíku čau, už mi nepiš.

Psala jsem si s Mírou. Prostě máme svoje potřeby no. Jenomže s Mírou je to složitý. Naslibuje a pak nic z toho. Říká - přijeď zamnou, postarám se tady o tebe a pak tě vemu domů autem. Jenomže já mám strach. Pojedu za ním a co? Najednou si to rozmyslí, že vlastně teď na to nemá náladu a já pojedu z Belgie do Čech jak?

Psala jsem jednomu kamarádovi. Když jsme se viděli naposledy, pořád mě hladil po ruce, hezky jsme se povídali, no měla jsem pocit, že prostě se mu líbím. Psala jsem mu, odpověděl druhej den. Ája, že to řešit nemám, že on ten mobil moc neřeší, že prostě odepisuje jakože neodepisuje. No nevím. Vždycky si připadám blbě, když mi někdo neodpoví.

A pak se někdo ozve, po delší době. Jen tak. A já blbá jsem zas jak puberťačka a trapná. Prostě z NĚJ úplně hotová.

Já vím, že ono tohle období zase přejde, zažila jsem si ho několikrát. Pak budu spokojená, že jsem sama, budu hrozně šťastná a v pohodě a pak se zas objeví TEN chlap, který to semnou bude myslet vážně. Jenomže tohle období, kdy se bezhlavě zakoukávám do jednoho frajera za druhým, to se asi prostě nedá jen tak přeskočit. Nějak musím dojít k tomu, že když jsem sama, je mi nejlíp..