Nebo trochu hodně? Ani nevím, ale pár dní jsem už úplně nešťastná. Zaprvé je to stále moje situace ohledně práce. Totiž, že žádnou stále nemám a nějak to pořád nevypadá. :( Dál bydlení s rodiči.. Na můj vkus moc řeší, co dělám a nedělám - od toho jsem byla zvyklá mít klid.. A v neposlední řadě Tomáš.. Já nejsem zvyklá mít vztah, kdy se budem vídat jenom když on bude mít milostivě čas.. Má 4x týdně trénink, budiž... Přijede a usne. Nebo já přijedu a usne. Když už má ten jeden den volna, tak se stejně nevidíme o nic déle, než když ten trénink má.. A o víkendech chce jezdit na hory. Budiž, já taky, na tom prkně mě to bavilo, ale nejde mi to furt natolik, abych vlezla na nejprudší sjezdovku v Krušnejch horách.. Neumím jezdit na kotvě ani pomě, neumím na tom prkně sjet kopeček bez pádu. A on prostě asi nedokáže pochopit, že mám prostě jiný zvyklosti v tom, když se něco učím... On se fakt snaží bejt hodnej, nebo prostě je.. Ale jsme každej v těch vztazích zvyklej na jiný věci a nějak mi přijde, že se nám to zatím úplně nedaří sladit..
On měl veškerý svoje dlouhý vztahy jen na dálku... Já jsem zvyklá s chlapem žít, denně s ním být.. Jsem s ním hrozně ráda, fakt strašně moc. Ale pořád mám zvláštní pocit. Neumím to popsat. Asi jako bych každou chvíli čekala, že se vidíme naposledy nebo tak... Nechápu to..
Je mi jasný, že tohle asi není nic zajímavýho a moc to nedává smysl, ale pokud jste to někdo dočetl až sem, díky.. Potřebuju se aspoň vypsat...:)))