.. pomalu, fakt pomalu, ale melou. Včera večer jsem se o tom přesvědčila na vlastní.. Asi oči. Totiž, četla jsem to.

Před rokem jsem poznala někoho, kdo mě hrozně zaujal. Psali mi, jezdil za mnou, prostě mě normálně oblbnul. A když mě dostal, tak se neozval. Nějakou dobu. Byla jsem trochu smutná, ale zvládla jsem to, prostě jsem si řekla další blb, kterému šlo jen o jedno. Teď už se nějakou dobu bavíme normálně, jsme kamarádi, rozebíráme svoje vztahy, flirtujeme, bavíme se o práci, o všem. Kamarádka mi nadává, že on ze mě udělal blbku a já se s ním bavím.. Ale nevím, prostě jsme si k tomu svoje řekli a to, že jsme spolu něco měli a nedopadlo to, není přeci důvod dělat, že ho neznám.

Nicméně abych se dostala k těm božím mlýnům.
Psali jsme si včera o jeho slečně. Slečně, která s ním pěkně zametá. A on je v háji.. Udělal by pro ni vše a ona mu na to kašle. A on prostě i když ví, že by neměl, tak stejně vždycky "přileze". A on se trápí. Na jednu stranu je mi ho fakt moc líto, vím, jak to bolí, ale na druhou.. Každému se prostě všechno vrátí..