Moje kamarádka.

Jediná, co by měla být nejbližší, ale poslední dobou nevím, co si mám myslet. Pořád do mě nějakým způsobem reje. Snaží se mi říkat, co mám dělat. A pak je dotčená, když neudělám to, co mi řekla.

Příklad: Už od října se bavíme, že pojedeme v červenci na koncert Depeche mode. Lístky jsem měla v rezervaci už od toho října, měla jsem na něj i peníze. Jenomže ona pořád, že její segra by sehnala lístky nějak před podium přímo a že je před Vánocema a že je koupíme po Vánocích, v lednu. Bohužel já teď nemám peníze, navíc mi přišla pojistka na auto, tu musím zaplatit do března, takže si musím každý měsíc (leden, únor a březen) dát něco stranou, abych to pak dala dohromady. Tudíž na lístek nemám a ona teď začne, že bysme si je koupili - ona s přítelem určitě. No a když jsem řekla, že teď nemám, tak mi napíše "No jestli si myslíš, že na tebe budou čekat, až budeš mít, tak budiž." " Jako myslím si, že sis půjčovala od rodičů na větší kraviny, než je tohle, ale jako to je samozřejmě na tobě." Jo, půjčovala jsem si na jídlo, na benzín, na hory na Silvestra (to kdybych nejela, tak semnou ona pár měsíců nepromluví) a jinak občas na vínko, ale to jsem si půjčila 200,- a myslím, že je rozdíl půjčit si 200,- a 1500,-... Když 200,- vrátím hned, ale 1500,- bych neměla hned..

Pak ohledně Nápadníka: Nějak to s ním stagnuje, neviděli jsme se asi dva týdny, moc si nepíšem.. Prostě to není úplně ono. Ale psali jsme si, že má tenhle týden dovču a že bysme jeli spolu na prkno. Říkám jí to a ona "Můžeš mi říct, proč se na to jako nevysereš, když s tebou nechce chodit?" Proč bych se na to měla vykašlat, když je mi s ním dobře? Tak holt budu mít kamaráda, se kterým je mi fajn no.. Holt na tu lásku si musím počkat, až se objeví někdo jiný.. Ale nebudu přeci rušit kontakt s někým, s kým si rozumím..

A nakonec na horách: Jela jsem s kamarádem na prkno a ona tak pak přijela s přítelem. Já si prkno na lanovce držím na klíně a nahoře seběhnu, protože neumím sjet s jednou nohou obutou ve vázání. Kamarád zrovna tak. Není proč machrovat. Nicméně jsme takhle vyjeli nahoru a kamarádka na mě hned:"No prosím tě.. To nemůžeš takhle dělat, to se musíš naučit sjíždět přeci.."

Dál se mi honí hlavou chlapi.

Potkala jsem jednoho, se kterým jsem kdysi (asi v 17) chodila. Má přítelkyni a s ní 2 děti. Začali jsme si psát, jen tak jako jak je. A pak mě pozval na kafe. Brala jsem to jako jen ze slušnosti, že se už neozve, ale ozval. A já z toho mám divný pocit. Proč?

Pak mi píše kamarádky brácha. Ženatý. Ten suveréně ale píše, jak mám krásný fotky, jak mi to sluší, jak mám krásný oči, jak na mě myslel a tak... Na jednu stranu mi to lichotí, to je jasný, je to pěknej chlap.. Ale je přeci ženatý.. vím od jeho segry, že je pěknej proutník, ale proč já?

Poslední dobou mě opravdu balí jen zadaní a ženatí.. Proč?
A když už mě balí nějaký svobodný, tak chce jen sex..

Potom přemýšlím nad studiem. Kombinovaným. Líbí se mi obor Bezpečnostně právní studia na Policejní akademii, ale marně sháním nějaké podrobnější informace o předmětech - jak jejich výuka probíhá při tom kombinovaném studiu.. A jestli na to mám, jestli to není blbost studovat zrovna na té pol. akademii..