Narazila jsem na internetu na článek, jak se chovat v případě, že Vám někdo cpe něco, co nechcete. Prodejci parfémů, které mají být jakože zadarmo, lidé od mobilních operátorů po městě shánějící nové smlouvy, ale i dotěrné prodavačky v obchodech a v neposlední řadé telefonisté.

Na jednu stranu pochopím, že ten člověk dělá svou práci, ale občas to hraničí se slušností. Když jdu nakoupit do obchodního domu a jen co u kasy zaplatím mě "přepadne" prodejce parfémů a než se stačím vzpamatovat, už mi bere tašku z ruky se slovy:"Já Vám s tím pomůžu, pojďte k našemu stánku.", tak to ve mě vře. Nemám to ráda. Ale párkrát jsem ze slušnosti setrvala 5 minut, co mi asi tak řekne. Naposledy, co si pamatuji to byl docela sympatický pán kolem čtyřicítky. Z parfému zdarma se vyklubal parfém za 1000 korun s tím, že za ten krásný úsměv mi ho dá za "pouhých" 700 Kč. Když jsem mu řekla, že mi po nákupu zbylo 200,- tak slevil na toto minimum. Ani tak mě nepřemluvil, ten parfém vyloženě smrděl :)

Pak mě na ulici oslovil mladík od jednoho českého operátora, konkurenčního tomu mému. První otázka:"Jakého máte telefonního operátora?" "Aha a jste spokojená? Já bych Vám mohl nabídnout....." Odpověděla jsem mu, samozřejmě nepravdivě, že platím 300 Kč měsíčně a mám v tom 2 hodiny volání zdarma a neomezený internet. Shledal, že tomu nemůže konkurovat a rozloučil se. Ne, že by mne nezajímalo, jaké ceny mají jiní a zda bych neušetřila (mé výdaje za mobil jsou opravdu o dost vyšší :)), ale prostě až budu chtít, kouknu se sama, případně si dojdu na pobočku se zeptat. Když jsem pobývala v době studií v Praze, potkávala jsem tyto obchodní zástupce na každém rohu. Časem mě přestalo bavit jim cokoli vysvětlovat a spustila jsem na ně anglicky nebo německy, že jim nerozumím. A už jsem měla pokoj :)

Přes telefon mě obtěžuje málokdo. Několikrát se mi stalo, že mi volali z mojí banky a nabízeli mi, že k mému (tehdy) studentskému kontu, je možné mít jakýsi úvěr do výše 20 000,-. Jelikož paní/slečna nereagovala na "Vím o tom, nemám zájem." "Ne opravdu nechci, děkuji."  a podobné, uchýlila jsem se k tomu, že jsem jí řekla, jestli se nezbláznila, že mě přemlouvá, abych se jako studentka zadlužila. Už nevolala. Nedávno jsem zvedala mámin telefon. Také jakási paní, prý máma vyhrála pobyt v lázních v hodnotě x tisíc. Trošku mě zaskočila, takže jsem se vymluvila, že máma není doma a nevím, kdy bude.

Co mě ale nejvíc umí znechutit, to jsou některé prodavačky v krámech. Sama jsem několik prodejen jako personál vystřídala, takže vím, že je to prostě v popisu práce zákazníka pozdravit a optat se ho, zda mu může člověk s něčím pomoct. Ale když jednou řeknu:"Děkuji, dívám se, kdybych něco potřebovala, přijdu za Vámi.", tak si myslím, že to je jasné a už není třeba nadále obtěžovat. Opravdu nemám ráda ty extrémy, kdy zamnou chodí a cokoli, na co se kouknu začnou vybírat v mé velikosti, vymýšlet, co by k tomu šlo.. Je hezké, že jsou ochotné pomoci, ale až když je o to poprosím... Z dob, kdy jsem prodávala šperky pamatuji, že když jsem byla moc horlivá hned něco vyndavat a ukazovat, tak zákazník raději odešel. Časem jsem se naučila vycítit, s kým je třeba komunikovat víc a koho nechat, ať se ozve sám.. Já osobně, pokud vidím, že mě někdo nenechá se v klidu podívat, tak raději odcházím.

A jak jste na tom Vy?