Dnešní odpoledne mělo být příjemně strávené na oslavě dědových narozenin a narozenin mladšího bratránka. Jedna osoba ovšem dokáže spolehlivě otrávit celý den všem zúčastněným najednou (a že se nás sejde minimálně 10).

Můj starší bratranec. Nevím, jak o něm mluvit slušně, prostě to je arogantní hulvát, který si myslí, že si smí všechno dovolit a bůhví co on není..

Obvykle se nenechávám vytočit (po letech vztekání mi došlo, že o to mu jde), ale dnes jsem se neudržela. Přijeli jsme s Kocourem autem k našim, segra parkovala venku, tak jsem musela auto nechat před barákem. Budiž, když ho tam nechám, počítám s tím, že může někdo přijít, že potřebuje, abych mu s ním uhnula, ale to, co předvádí ten DEBIL, to teda jako... Prostě místo aby přišel a řekl normálně:"Prosímtě potřebuju vyjet." Tak přijde, začne na mě mávat a pořvávat:"Abfahrt, abfahrt." Já měla plný ruce tašek s věcma, co jsem vezla k našim, k tomu jsem táhla psa. Povídám mu, že musí počkat a on se mohl zbláznit - samý dělej jako vole, tady nemáš co stát a tak. Stát tam co mám, uhýbat mu nemusím - ty pozemky před baráky nejsou ani jeho, ani našich, ani babičky a dědovo. Takže kdybych si postavila hlavu, že neuhnu, tak má smůlu. Takže jsem šla, poodjela, samozřejmě jsem si neodpustila plno poznámek a připomínek, odkdy se na procházku do lesa jezdí autem? (Krásnou cestu v lese máme asi 5 minut pěšky od baráku a oni si tam musí s kočárem dojet autem a teprve tam odtud jít.......). Odpoledne, když se vrátili, tak zaparkoval úmyslně tak, abych nemohla vyjet já. Naštěstí muj milovanej tatínek chtěl na autě něco dělat, takže tomu blbovi řekl, ať odjede, že si potřebuje zajet do garáže. Ale než jsme se dostali na oslavu, tak jsem si pustila pusu na špacír a myslím, že mě trochu slyšel, ale nic, co bych mu neřekla normálně - že je arogantní debil, rozmazlenej fracek, kterýmu tatínek všechno naservíroval pod nos, machruje s autem, který je tátovo a tvrdí, že je jeho, machruje s firmou, která je tátovo a on dělá, jakoby mu patřila.. Ano, mě taky naši hodně pomohli, defacto bez nich bychom nebydleli tak pohodlně, jako bydlíme, neměla bych auto a tak... Ale já to přiznám.. Nikdy jsem neřekla, že jsem si to jen já sama koupila.

Sama si připadám jako blbec, když se nechám od něj vytočit a ještě tam pak vzteky fláknu s brankou (a přiznám se, že když mi zablokoval auto, tak jsem mu kopla do kola), ale někdy to člověku prostě nejde, jen tak to přejít s chladnou hlavou. Kdyby to bylo jen někdy, ale on je prostě takový pořád a já si nemyslím, že jsem něco míň, než on, aby semnou mluvil jako s nějakou svojí služkou, jako s nějakou nickou... To mě uráží.. Takže od teď dokud semnou nebude jednat tak slušně, jak by spolu lidi mluvit měli, tak mi nestojí ani za pozdrav..

Musím říct, že ač jsem byla zvyklá mít celou rodinku pohromadě a líbilo se mi to, jsou věci, které mi prostě nechybí, když teď bydlím jinde....